Jana Eyrová (2011)

Mia Wasikowská a Michael Fassbender v nové filmové adaptaci Jany Eyrové

Jana Eyre, Velká Británie/USA 2011, režie: Cary Joji Fukunaga, scénář Moira Buffini podle stejnojmenného románu Charlotte Brontëové, kamera: Adriano Goldman, hudba: Dario Marianelli, střih: Melanie Ann Oliver, hrají: Mia Wasikowska, Michael Fassbender, Judi Dench, Jamie Bell

115 minut, 35 mm, , 1.85:1, barevný, premiéra v ČR  28. 7. 2011

Film:

Po nešťastném dětství a ukrutném dospívání se Janě (Mia Wasikovska) naskytne příležitost pracovat jako vychovatelka v harmonické, leč tajemstvím obestřené domácnosti pana Rochestera (Michael Fassbender). Zprvu komplikovaný vztah s pánem domu se postupně mění v silné pouto, kdy přátelství dělí už jen krok od milostného vzplanutí. Jenomže k dokonalosti má jejich vztah daleko. Na venkovském sídle se ozývají tajemné zvuky, uprostřed noci přijíždí záhadné návštěvy a velké tajemství může jejich komplikovanou lásku velmi snadno zničit.

Slavný román Angličanky Charlotte Bronteové, který je povinnou četbou je jedním z nejčastěji adaptovaných literárních děl. A zřejmě jen málokoho by napadlo, že se tohoto filmu ujme mladý režisér Cary Joji Fukunaga, který dosud nejvýrazněji uspěl s dramatem z mexických slumů Sin nombre. Musím uznat, že jeho přístup k látce je mi mimořádně blízký, ale pěkně popořádku.

Možná bych se měl dopředu přiznat, že jsem na Janu Eyrovou vyrazil jenom z toho důvodu, že ve filmu hraje Judi Dench, která si film vybrala, aby ji prezentoval na MFF v Karlových Varech. Film jsem ovšem viděl až na novinářské projekci v pražské Lucerně a o jeho vizuální podobě jsem si vlastně přečetl až v presskitu od distributora filmu, kterým je Bontonfilm.

V souvislosti s X-Men: První třída jsem se již Michaelu Fassbenderovi (Hanebný pancharti, Centurion) omluvil, že jsem nevěřil jeho hereckým schopnostem a tentokrát tak činím znovu a podotýkám, že si herce zařazuji mezi oblíbence. Fassbender je v roli Rochestera naprosto fantastický.

Celý film však stojí a padá s výkonem titulní představitelky Mii Wasikovské (Děcka jsou v pohodě, Alenka v říši divů), která kromě několika minut filmového času pokrývající dětství Jany Eyrové nezmizí z hledáčku kamery. A rozhodně je na co se dívat. Wasikovská neselhává v žádném aspektu své role a v úloze, která zdaleka nemá předplacené divácké sympatie opravdu září.

Do epizodních rolí pak tvůrci obsadili ještě dvě herecká esa a to právě hvězdnou Judi Dench, v roli dobromyslné hospodyně, která je tradičně brilantní a Jamieho Bella (Odpor), jenž i na malém prostoru prokáže své skvostné herecké kvality.

Jestli Janu Eyrovou něco odlišuje od podobně laděných snímků je její nádherná obrazová stylizace, která může navodit atmosféru obrazů našeho geniálního malíře Jakuba Schikanedera. Úvodní obrazové montáže jsou naprosto brilantní a pokud hned na začátku dostanete pocit, že hlavní herečka trochu přehrává, tak na konci filmu dostanete uspokojivé vysvětlení.

Film je totiž vyprávěn flashbacky a využívá tak střihovou skladbu, kterou proslavila legendární Bezstarostná jízda (Easy Rider). Film však zdaleka nesází jenom na formu, ale pídí se i po obsahu. Jestliže si dobře pamatuji z literatury 19. století termín determinace, pak u Jany Eyrové dostává ten správný rozměr. Co je ovšem důležité, a za to si režisér vyslouží zahrát nahlas fanfáru, je nepotlačení fantaskní, místy až horrorové atmosféry díla, která je pro toto období důležitá. To, co nemohu odpustit jinak svému oblíbenému Juraji HerzoviPetrolejových lampách, zde nechává Fukunaga zřetelně promlouvat. Dočkáme se tedy duchařské atmosféry, kterou si Fukunaga občas vypůjčuje od svého slavnějšího španělského kolegy Alejandra Amenábara, konkrétně duchařiny Ti druzí. Ze scény hledání hned v úvodu filmu jsem měl skutečně husinu a když v lese vyletěla koroptev, tak se leklo i jinak tradičně téměř stoické novinářské publikum.

Abychom ale pouze nechválili. Přiznám se, že jsem se párkrát na hodinky skutečně musel podívat a tempo filmu by také mohlo být vyváženější. Škoda, že tvůrci neměli k dispozici víc peněz, protože jedna důležitá scéna, která by divákům vzala dech je bohužel vysvětlena jen v dialogu, a to je velká škoda.

Co na tom, že celý příběh je poplatný době svého vzniku, že je to vlastně jen lepší červená knihovna, byť si o tom může myslet každý cokoliv, je tento film velmi solidním solitérem a velmi milým filmovým překvapením.

Film se dá doporučit trochu staršímu publiku a nejlépe ho hodnotí divačky 45+. Nejhůře ho naopak hodnotí pánové do 18 let, ale vysoké hodnocení má u téměř všech věkových skupin. Pro romantické rande intelektuálnějších jedinců je Jana Eyrová to pravé, stejně je vhodná pro setkání dvou kamarádek po letech.

Realfilm snímek vřele doporučuje ke shlédnutí a jedním dechem dodáváme, že příštím projektem režiséra Fukunagy má být výpravné sci-fi!

Na český trailer se podívejte zde!

Přidat komentář

TOPlist