Po úspěšném období filmového byznysu a technologických novinek, které jsme si představili v minulém díle našeho seriálu se tentokrát vydejme do mnohem temnějšího období protektorátu až těsně před vítězství pracujícího lidu!
Když se nad Barrandovem začala stahovat pomyslná mračna nacistické hrozby řada filmařů neváhala a okamžitě utekla. Auerbachovi byli jedni z prvních, ale díky své vrozené šikovnosti se pan Josef velmi rychle uchytil v zahraničí, přestože musel začínat znova od píky. Mezi dalšími uprchlíky byl Hugo Haas, režisér Karel Lamač, Jiří Voskovec s Janem Werichem, Jiří Weiss, kameraman Otto Heller nebo hudební skladatel Jaroslav Ježek. Jejich osudy však nejsou tématem tohoto seriálu, který přeci jenom směřujeme na dění u nás.
Na barrandovský kopec se tehdy zaměřil vlivný a nebezpečný ministr propagandy Josef Goebbels, který v kinematografii zcela oprávněně sledoval neuvěřitelně mocný nástroj. A nebyly to zdaleka jen filmové týdeníky. Goebbels přicházel s mnohem zákeřnější taktikou úpravy scénářů, zejména historických událostí (pozn. redakce: V budoucnu se budeme věnovat na Realfilmu jeho zásahů do filmu o životě slavného malíře Rembrandta.). V červenci 1939 dosadil do čela společnosti AB německého správce Karla Schulze a nechal navýšit jmění firmy z 1,5 milionu na trojnásobek, aby zbavil majoritního podílu Miloše Havla. O dva roky později to učinil vládnoucí režim znovu, tentokrát na 30 milionů a bývalé vedení se ocitlo bez jakýchkoliv rozhodovacích pravomocí.
Mezi filmaři se dařilo zejména autorům veseloher, ostatně i z toho důvodu, že komedie vládnoucímu režimu nikdy nevadili. Nejvýraznějším režisérem té doby byl bezesporu Martin Frič, který v té době patřil ke zkušeným a osvědčeným tvůrcům. Přestože se jeho jméno v našem seriálu ještě několikrát objeví, protože se vypracuje v režisérskou stálici, stále mi přijde jeho hvězda nedoceněná. Přitom Frič nebyl ani zdaleka jen vynikající komediograf, ale vypravil se i na druhý břeh do temnějších vod a méně jistého diváckého zájmu.
Frič v roce 1939 odstartoval neuvěřitelnou šňůru hitů skvělou crazy komedií Eva tropí hlouposti, která podle mého názoru dodnes může sloužit jako mustr pro úspěšnou komedii. Kromě již zmiňovaného Vlasty Buriana, jehož talent Frič využíval v komediích Katakomby nebo Když Burian prášil, však diváky nejvíce zaujal Oldřich Nový. Legendární komedie Kristián, Roztomilý člověk, Hotel Modrá hvězda nebo Valentin Dobrotivý patřily k těm divácky nejúspěšnějším a čas je bezpečně prověřil.
V té době se na výsluní dral také mladý a nesmírně ambiciózní režisér Otakar Vávra (Kladivo na čarodějnice, Cech panen kutnohorských), který již ve 26 letech prokazoval ohromné schopnosti. Vávra se do branže dostal jako scenárista a věděl až příliš dobře, že filmaři jsou uzavřená společnost. S přáteli natáčel experimentální snímky a působil krátce jako asistent režie. Když dostal v 24 letech nabídku režírovat Filozofskou historii bez váhání jí přijal a po onemocnění režiséra Rovenského na snímku Panenství začal zachraňovat roztočený film. Vávra se tedy k filmu dostal doslova zkouškou ohněm a jistě se v té době našli tací, kteří mu přáli neúspěch. Filmy však uspěly a před ním se otevřely dveře k netušeným možnostem.
Pages: 1 2
