Devátá brána (1999)

Roman Polanski

Francie/Španělsko/USA 1999, The Ninth Gate, Scénář: John Brownjohn, Enrique Urbizu, Roman Polanski podle románu Artur Peréze-Reverte El Club Dumas, hudba: Wojciech Kilar, střih: Herve De Luze, kamera: Darius Khondji, hrají: Johnny Depp, Emanuelle Seigner, Frank Langella, Lena Olin, James Russo

133 minut, 35 mm, 2.35:1, barevný

Evropská filmová cena za mimořádný výkon Evropana ve světovém filmu (Roman Polanski)

Dean Corso (Johnny Depp) miluje cigarety a alkohol a je pro každou špinavost, pokud za ní dostane slušně zaplaceno. Živí se obchodem se vzácnými tisky a Boris Balkan (Frank Langella) mu nabídne velice zajímavou a lukrativní nabídku. Corso mu má ověřit okultní knihu, jejíž spoluautor je pravděpodobně sám Lucifer, protože satanský rituál zde napsaný nefunguje. Corso se tak musí vypravit do Evropy a zkontrolovat dva další exempláře této knihy. Potká přitom záhadnou svůdnou ženu, dívku chránící ho na každém kroku a spoustu dalších, kteří záhadně umírají.

Nad jiné povolaný režisér Roman Polanski inscenuje svůj strašidelný horor jako napínavé gradující dobrodružství plné sexu, okultních praktik a symbolů. Mezi vrcholy patří skvělý závěr, který není úplně jednoznačný a několik skutečně hororových scén jako šílená žena vjíždějící na vozíku do hořící místnosti či samotná setkání s Borisem Balkanem, který je skvěle zahrán Frankem Langellou (Wall Street: Peníze nikdy nespíFrost/Nixon, Neznámý).

Při režii si Roman Polanski rozhodně nevybíral oddechový čas. Již samotný nástup filmu má totiž punc dobře promyšleného konceptu. Než se totiž objeví titulky Deváté brány kamera projde hned devíti zavřenými dveřmi. Snímek se pak pyšně řadí mezi neo-noirové filmy (jako např. nedávný Drive) a pochopitelně je i zajímavou variací v horrorovém žánru. Polanski si ve filmu velmi výživně pohrává s okultní symbolikou, počínaje výběrem maleb a konče symboly 666 v bezpečnostních kódech.

Film je adaptací románového bestselleru, ale už při psaní scénáře se autoři rozhodli mírně přeorat původní koncept a odstranit několik vedlejších dějových linií. Pro film je toto řešení naprosto ospravedlnitelné, ale dovedu se ztotožnit i s názorem, že čtenáři knihy byli filmovou verzí někdy poněkud rozčarováni.

Není veřejným tajemstvím, že Johnny Depp (Veřejní nepřáteléMrtvý mužNoční můra v Elm StreetAlenka v říši divůImaginárium Dr. ParnasseZtracen v La Mancha) a Roman Polanski si během natáčení příliš nerozuměli. Jejich časté tvůrčí rozdíly byly dostatečně propírány v médiích. Depp ignoroval Polanského výzvu na větší excentričnost jeho postavy a rozhodl se svou roli ztvárnit velmi ležérně. Polanski pak prohlásil, že si takhle postavu Deana Corsa skutečně nepředstavoval. Na hercovu obranu je nutné ovšem dodat, že Polanski ho během natáčení často drsně provokoval a on se jednoduše nechtěl nechat. Výsledek kohoutích zápasů si každopádně můžete prohlédnout na plátně či televizi.

Roman Polanski

Hudbu k filmu skládal legendární tvůrce soundtracku ke Coppolově Draculovi Wojcziech Kilar a je zřejmé, že dostal instrukce, aby se svým nejznámějším dílem náležitě inspiroval. Kilar hudbu nahrával s Pražskou filharmonií a používá orchestr s akcentem na basy, cello a ženský vokál Sumi Jo. Ve filmu hudba funguje naprosto dokonale a scénám dodává pořádný nádech přítomného zla. Zajímavé je, že soundtrack k tomuto filmu je uživatelsky mnohem lépe hodnocený, než samotný film. Přesto si troufám tvrdit, že Kilarův doprovod k Polanského snímku jednoznačně patří a je vhodný.

Za kamerou stál velkolepý kameraman Darius Khondji (Půlnoc v Paříži, Úkryt, Sedm), který nabídku přijal především kvůli možnosti točit s Romanem Polanskim a Johnny Deppem. Jeho širokoúhlá kamera je jednoznačně fenomenální. Přestože za film nikde žádné uznání nezískal své práce na filmu nelitoval. O tom ostatně svědčí i to, že v roce 2001 byla v New Yorku přehlídka kameramanské tvorby se zaměřením na širokoúhlý formát pod patronátem Daria Khondjiho a Martina Scorseseho. Oba si směli vybrat film svého srdce. Zatímco Khondji si vybral 2001: Vesmírná Odyssea, pak Scorsese nechal promítnout Devátou bránu.

Přijetí kritikou bylo smíšené až negativní a většinový názor vystihl slavný kritik Roger Ebert, když napsal, že od závěru filmu očekává pointu a nikoliv prolnutí do bílé a šmitec.

Devátá brána možná není Polanského nejlepší film, ale schválně si ji pusťte i pokud jste ji někdy viděli. Možná budete fascinováni silou obrazů, plíživého děsu a ležérních hereckých výkonů. Nečekáte snad herectví od sběratele knih, že ne? Film každopádně znamenal pro Romana Polanského po delší době slušný komerční úspěch. Ale ani tento úspěch pro něj neznamenal jednoznačné vítězství, protože po skončení natáčení ho distribuční společnost zažalovala jako koproducenta snímku za špatné nakládání s finančními prostředky během natáčení a vyčíslila mu je k úhradě na 1 milion dolarů.

Na trailer se podívejte zde.

Přidat komentář

TOPlist