Masky (1986)

Masky (1986)

Francie/Itálie 1986, režie: Claude Chabrol, scénář: Claude Chabrol a Odile Barski, kamera: Jean Rabier, střih: Monique Fardoulis, hudba: Matthieu Chabrol, hrají: Philippe Noiret, Robin Renucci, Bernardette Lafont, Monique Chaumette

100 minut, 1.66:1, 35 mm, barevný

Nominace na Zlatého medvěda na MFF v Berlíně, nominace na Cézara pro herečku ve vedlejší roli (Bernardette Lafont)

Christian Legagneur (Philippe Noiret) je veleúspěšný televizní moderátor. Jeho pořad kloubí inteligentní zábavu se srdečností a přesně takového mají lidé zažitého i Christiana. Je celkem logické, že sebestředný boháč si k sobě pozve spisovatele, který se chystá sepsat jeho paměti. Jenže spisovatel brzy zjistí, že Christian je pěkný gauner, protože se snaží zmocnit dědictví své kmotřenky.

Masky (1986)

V tomto snímku se geniálně potkává mistrovská režie Clauda Chabrola a fenomenální herectví Philippa Noiret (Prohnilí). Ten o filmu pronesl:,,Role populárního televizního moderátora, s úsměvem vraždícího mladé dívky kvůli penězům, se mi moc líbila. Byla to nádherná metafora televize s její schopností učinit předmětem zbožňování někoho, kdo je na první pohled nesmírně galantní, noblesní, krásně se chová k publiku a ve skutečnosti může být perverzní vrah.“

Legendární francouzský režisér Claude Chabrol, který stál u zrodu francouzské Nové vlny byl odjakživa velkým ctitelem Alfreda Hitchcocka a Masky jsou krásnou ukázkou Chabrolovy dobře míněné pocty. Na druhou stranu, jsou to právě Masky, kde Chabrol zřetelně ukazuje svůj jedinečný a mistrovský režijní rukopis. Tam kde Hitchcock vystačí s technickými finesami, rafinovanou akcí a ukázkou perverze, tam Chabrol přimíchává dodatečně ukázku poklesků, morálního bahna a naprosté otrlosti. Společným znakem jejich tvorby je pak zlo, které vtrhne do jinak neposkvrněného světa.

Masky (1986)

Německý filmový publicista Nicolaus Schröder přesně vystihl rozdíl mez filmovým přístupem Hitchcocka a Chabrola:,,Chabrol a Hitchcock se liší esteticky v zásadním bodu. Zatímco pro Hitchcocka je identifikování se s pohledem kamery, tedy subjektivní líčení děje, snaží se Chabrol o přísnou objektivitu. To, že je divák právě tak jako u Hitchcocka v předstihu před jednajícími postavami, za to vděčí u Chabrola montáži, která je podstatně ovlivněna americkými filmy Fritze Langa. Je to montáž zdůrazňující objektivní perspektivu vyprávění, právě tak jako konstatování, že právě materiálně zajištěná střední vrstva je úkrytem nemorálnosti, zločinu a vražd, jež dodávají filmům Clauda Chabrola břitkost, která byla až dost často interpretována jako poslední důkaz cynismu tohoto režiséra.“ Mimochodem rád bych také uvedl, že přiznaným následovníkem Chabrola je i komerčně mimořádně úspěšný britský režisér, žijící ve Francii a tvořící v USA Adrian Lyne.

Masky mají pečlivě budované napětí, pomalejší tempo, ale to vše hravě vyrovnává brilantní Philipe Noiret v roli, která ho evidentně baví. Jeho závěrečný monolog je neskutečnou ukázkou proměny z milého gentlemana v perverzní bestii bez skrupulí, kterou by podle mého názoru nikdo jiný, tak skvěle nezahrál.

Masky jsou bezkonkurenčně jedním z nejlepších francouzských filmů nejen 80. let a na legendární závěrečnou scénu se podívejte zde.

Realfilm snímek vřele doporučuje ke zhlédnutí.

Přidat komentář

TOPlist