ČR 2011, režie: Petr Marek, Scénář: Jiří Najvert a LÁHOR/Soundsystem, Kamera: Filip Cenek, Petr Marek, střih: Janka Vlčková, Hrají: LÁHOR/Soundsystem: Johana Švarcová, Marta Pilařová, Marian Moštík, Zdeněk Hudeček, JIří Najvert, Radek Rubáš, Kamila Davidová, Patrik Hronek, Petr Marek, Jiří Nezhyba, Prokop Holoubek
délka: 98 min, DCP DVD, barevný
Manželé Radek a Johana přijíždějí inkognito na sraz adoptovaných snažících se založit občanské sdružení. Rozhodují se totiž, jestli budou adoptovat dítě a chtějí poznat „co z těch lidí vyroste“. Radek se však ukvapeně představí pod cizí chatovou přezdívkou Skippi, který od začátku podkopává integritu sdružení nechutnými pedofilními poznámkami. Radek, aniž by tušil proč, se tak stává hlavním vyvrhelem setkání. Během několikadenního pobytu v kempu Jordán, kde se schůze odehrává, však postupně každý z účastníků, ať už je to samozvaný vůdce nebo investigativní reportérka, odhalí své pravé motivace a charakter. Založení sdružení je v ohrožení…
Snímek vznikl na motivy improvizované inscenace souboru LÁHOR/soundsystem, jenž potenciál látky testoval na živých vystoupeních před diváky s vědomím budoucího filmu. Natáčení probíhalo metodou kolektivní improvizace nad již přesně strukturovaným scénářem.
Tvůrci se zřetelně inspirují manifestem Dogma 95 (více zde), který propagoval dánský provokatér Lars von Trier a jeho mladší kolega Thomas Vinterberg. Tím, že na snímek nebyl evidentně žádný rozpočet, pak možnost útěku k Dogmatu 95 vyznívá naprosto oprávněně.
Petr Marek je poslední dobou znatelně vytížený. Je podepsán pod hudbou k filmům Pouta nebo Protektor, natočil řadu amatérských filmů a některé jeho počiny se dostaly bez většího zájmu publika i do celorepublikové distribuce. V případě komedie Nic proti ničemu má celkem slušnou šanci oslovit několik stovek až tisícovek diváků v klubových kinech.
Jakmile se někde o něčem začne psát, že je to vynikající a nikdo to vlastně pořádně neviděl, začínám být ostražitý a u českých filmů zvlášť, proto jsem se rozhodl na film Nic proti ničemu vyrazit. Pro čtenáře Realfilmu je možná dobré zmínit, že nikoho z tvůrců filmu osobně neznám.
Takže předně. Film Nic proti ničemu mě celkem slušně pobavil. Není to žádná řachanda a občas docela tuhne úsměv na tváři, ale skutečnost, že film funguje, je především zásluhou hereckého obsazení, které je sympaticky neokoukané a hlavně velmi uvěřitelné. Tím, že máte po celou dobu pocit, že sledujete skutečné lidi a možná v nich poznáte i lidi ze svého okolí, si u mě tvůrci získali ohromné plus.
Možná mě budete po zhlédnutí filmu kamenovat, ale oceňuji i ten zrnitý a naprosto nedokonalý obraz, který je v přímém rozporu s vyumělkovaným vizuálem Mužů v naději. Trošku mě zamrzelo, že když už si tvůrci dali práci s budováním kvazidokumentární atmosféry, tak občas přichází s ,,uměleckými“ vizemi, které jsou zbytečné a v tomto filmu nemají podle mého názoru, co dělat. Filmu by také prospělo trochu ubrat, a to zejména na stopáži.
Na druhou stranu má Nic proti ničemu velmi solidní expozici a jednotlivé scénky do sebe neuvěřitelně zapadají. Osobně jsem si oblíbil mistrovskou dějovou linku se záměnou, která splňuje všechna pravidla dobré komedie a prochází celým filmem.
Film Nic proti ničemu je film, který se dá bez problémů doporučit majitelům průkazek filmových klubů, studentům a divákům do 30 let. Všichni ostatní mají podle mého názoru vstup jen na vlastní nebezpečí. Ale znáte to, nic proti ničemu:-)
Na trailer se podívejte zde.
