Rodina je základ státu (2011)

Režie a scénář: Robert Sedláček, kamera: Petr Koblovský, hudba: Lenka Dusilová, Beata Hlavenková, Michal Rataj, střih: Matouš Outrata, hrají: Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Albert Mikšík, Kristýna Tomíčková, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Marek Taclík, Jan Budař a další

90 minut, 2.35:1 (?), HD Digital (RED ONE) (?), barevný

Libor (Igor Chmela) dosáhl vysokého manažerského postu ve významném finančním ústavu a posledních pár let si celkem spokojeně žije společně se svou rodinou v luxusní vile nedaleko Prahy. Jenže na povrch začnou vyplouvat machinace s penězi klientů a skandál se týká celého vedení banky. Pro Libora je situace o to horší, že na řadě dokumentů je právě jeho podpis.

Libor se následně ocitá pod dohledem policejních vyšetřovatelů, kteří mu začnou tvrdě šlapat na paty. Snaží se uniknout před hrozícím vězením a oddálit osvětlení celé situace své nic netušící manželce (Eva Vrbková). Rozhodne se tak pro netradiční útěk, kdy pod záminkou společné dovolené odveze celou rodinu na jižní Moravu.

Prchání před spravedlností se stane cestou plnou hledání ztracených vztahů nejen mezi „uprchlíky“, ale také s jejich spolužáky z vysoké školy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková), které náhodou potkávají a kteří žijí své „obyčejné“ životy v okresním městě. Po krátké době ale policie odhaluje další souvislosti včetně místa, kde se rodina nachází, což odstartuje skutečné rodinné drama a stále se zrychlující cestu – útěku před spravedlností i pod povrch vztahů v rodině.

Film Rodina je základ státu (dále jen RJZS) měl distribuční premiéru včera a do kin ho uvádí společnost Bontonfilm. My jsme snímek viděli na Realfilmu již před čtrnácti dny. Nepopiratelnou výhodou internetového média je čerstvost, kterou si můžete sami naplánovat a nespoléhat se na omezení tisku svých myšlenek jako u tradičních novin. Film si tak můžete nechat v hlavě klidně chvíli dohrát. Podobné pocity jako u RJZS jsem měl u zbytečně přehlédnutého Slovensko –českého filmu Viditelný svět. Filmaři se zaměřili na aktuální společenský fenomén a v pravidlech zvoleného žánru odvyprávěli jednoduchý příběh.

Při četbě recenzí našich kolegů si nelze nevšimnout, že každý má tendenci se vymezovat vůči Robertu Sedláčkovi (dokument o Zemanovi – Miloš Zeman – nekrolog politika a oslava Vysočiny, hrané Pravidla lži, Muži v říji) jako osobě. Každý má na něj svůj názor a nutno dodat, že i podle prvotních reakcí v sále a dokonce i podle bouřlivých debat druhý den na tiskové projekci úplně jiného filmu, má pan Sedláček skutečně nezáviděníhodnou pozici v současném filmu. Zatímco vzduchem padala slova jako sra.ka, diletantismus a televizní inscenace (to je asi nejčastější urážka, kterou je filmař častován), tak druhá skupina ho naopak vychvalovala až k pomyslnému tvůrčímu Olympu. Většinový divák podle mého názoru o režisérovi nic neví, a to je tentokrát cílová skupina Sedláčkova filmu. Je to tak, Robert Sedláček poprvé ve své filmové kariéře natočil střední proud.

Pages: 1 2