Francie 2011, L’apollonide (Souvenirs de la maison close), režie a scénář a: Bertrand Bonello kamera: Josée Deshaies, střih: Fabrice Rouaud, hudba: Bertrand Bonello, hrají: Hafsia Herzi, Céline Salette, Jasmine Trinca, Adèle Haenel, Alice Barnole, Iliana Zabeth, Noémie Lvovsky, Jacques Nolot, Louis Do de Lencquesain, Xavier Beauvois, Bertrand Bonello
122 min, 1.85:1, 35mm, barevný
nominace na Zlatou palmu v Cannes
Francouzský snímek Nevěstinec, který je režijním opusem Bertranda Bonella vstoupí 1. prosince do limitované distribuce v Českých kinech. Možná se mezi Vámi naleznou i tací, co jste režiséra osobně potkali v úterý 29. listopadu ve Slovanském domě. A o čem, že je tento naprosto nezařaditelný a netradiční film? V textu recenze čerpám z mimořádně pěkné a informačně nabité tiskové zprávy Sylvy Polákové z distribuční společnosti Artcam, jež film uvede do kin.
Bertrand Bonello vyšel ve svém filmu Nevěstinec z práce francouzské historičky a filosofky Laure Adler (Les maisons closes 1830-1930), z něhož mohl čerpat skutečné příběhy o tehdejších prostitutkách, o jejich klientech a o fungování těchto domů, které byly zároveň společenským místem. Místem, které bylo něčím jako pánský klub a zároveň mikrosvětem skupiny žen, které měly své vlastní touhy a představy o životě. Bonellův film není „pouhou“ historickou rekonstrukcí a jde za „vnější“ svědectví o prostituci, jaké zprostředkovává dobové malířství a literatura, pro které byla prostitutka především předmětem mužské fantazie.
Bertrand Bonello (1968, Nice), než se stal filmovým režisérem, studoval nejprve hudbu. Svůj první celovečerní film, pro který si sám napsal scénář i hudbu, natočil v roce 1998 (Quelque chose d’organique / Something Organic) a v roce 2011 byl vybrán do prestižní sekce berlínského filmového festivalu Panorama. Jeho druhý film (Le pornographe / The Pornographer) o vysloužilém porno-režisérovi, jehož ztvárnil Jean-Pierre Léaud, byl uveden v rámci mezinárodního týdne kritiků na festivalu v Cannes a vyhrál mezinárodní cenu Fipresci. A i jeho další snímek Tiresia (2003) se objevil v Cannes, ale tentokrát v oficiálním výběru. Následující krátký film Cindy The Doll Is Mine natočil s herečkou Asií Argento, která ztělesnila americkou umělkyni Cindy Sherman. Velkou odezvu vyvolal také jeho snímek z roku 2008 De la guerre (On War), v němž hlavní roli ztvárnil Mathieu Amalric.
Bonello, podobně jako Lars von Trier neb Pedro Almodovar je tedy oblíbencem pořadatelů tohoto prestižního filmového svátku, kam je pro našince prakticky nemožné se dostat. Pokud si přečtete profily obou zmíněných režisérů, dozvíte se, že Trier byl vybrán jako filmový autor pro festival v Cannes již v době studií, zatímco Almodovar své schopnosti musel průběžně prokazovat svými netradičními barevnými orgiemi.
Vraťme se však k Nevěstinci. Herečky, které Bonello obsadil, působí i ve svých historických kostýmech a účesech skutečně a aktuálně. Děj se až na drobné výjimky odehrává striktně v samotném domě, ale Bonello jej rafinovaně dělí na tři části, v nichž se odvíjejí různé úrovně příběhu. Je tu salón, kde se soustředí „společenský život“, samotné ložnice a úplně nahoře, kam sahá denní světlo, se odehrává obyčejný život, kde se ženy sházejí k jídlu, odpočívají a věnují se svým dětem.
Pages: 1 2
