Rakousko 2008, režie a scénář: Götz Spielmann, kamera: Martin Gschlacht, střih: Karina Ressler, hudba: Walter W. Cikan, hrají: Johannes Krisch, Ursula Strauss, Andreas Lust, Irina Potapenko, Hannes Thanheiser, Hanno Pöschl
121 minut, 1.85:1, 35 mm, barevný
Nominace na Oskara za nejlepší zahraniční film, MFF v Berlíně – Label Europa Cinema (Götz Spielmann), Femina Film Prize za výpravu, C.I.C.A.E (Götz Spielmann),
V souvislosti s českým filmem Vendeta mi přišlo na místě připomenout i nedávný rakouský film Revanche, který byl nominovaný na Oskara za nejlepší zahraniční film. Oba filmy jsou tedy jako nebe a dudy, ale myslím, že není špatné dát je do komparace i v tom smyslu, že natočit film o odplatě, tedy tzv. ,,revenge“ snímek se dá hned několika způsoby.
Alex (Johannes Krisch) se rozhodne pro svou ukrajinskou milenku vyloupit banku na malém městě. Upřímně jí miluje a chce, stejně jako ona, začít znovu. Ona dluží mafii a splácí to nucenou prostitucí a on taky není žádný svatoušek. Cesta k novému životu se však fatálně zkomplikuje, když je maloměstským policistou dívka zastřelena. Alex tak zůstane víceméně na místě činu u svého jediného příbuzného s jedinou touhou – pomstít se.
Drama o zločinu a trestu se v rukou Götze Spielmanna proměnilo v úvahu o pomíjivosti, nových šancích a především trestu. Film má své specifické tempo, které se přímo úměrně mění s prostředím filmu. Nervy drásající scény střídají klidné obrazy bez zdánlivého děje a nechybí ani humor. Přestože je Revanche spíš festivalový titul, z hlediska pozornějšího diváka může být zajímavým zážitkem.
Spielmann je rozhodně skvělý filmař, který dovede obhájit své stanovisko. Setkal jsem se s ním na MFF v Karlových Varech, tedy krátce poté, co obdržel za svůj film cenu kritiky na MFF v Berlíně a těsně předtím než byl jeho film nominován na Oskara za nejlepší zahraniční film. Zaujalo mě s jakou jistotou Spielmann odpovídal jednomu divákovi všeználkovi, který ho poučoval, že ve filmu má úplně špatně natočené dojení krávy a jak to má správně dělat. S naprostou chladnokrevností mu odpověděl, že i když vyrostl na farmě, máslo jezdili vždycky kupovat do obchodu a že ve filmu hlavní hrdina dojí kozu. Nemusím snad dodávat, že sympatický režisér sklidil velký aplaus.
Film se líbí nejvíce divákům a divačkám nad 45 let, ale příznivé hodnocení má mezi všemi diváckými skupinami. O to více zaráží, že se naší distribuci zcela vyhnul. Nemyslím si, že by Spielmannův rukopis jakkoliv připomínal své kolegy Hanekeho (Pianistka, Bílá stuha) a Seidla, ale to je pochopitelně věc názoru. Nicméně pro kolegy filmaře bych rád uvedl, že Spielmann se natáčením svých filmů celkem bez problémů uživí. Jeho snímky mají nízký rozpočet a díky festivalovým prezentacím se často dostanou i do světa. Mimochodem film byl celkem s úspěchem promítán i v klubových kinech po USA.
Pokud se někdy s tímto filmem setkáte, třeba v televizní nabídce, kde určitě časem nebude chybět, tak si ho nenechte ujít. Realfilm ho doporučuje ke zhlédnutí.
