Už jste někdy slyšeli větu:,,Filmy Federica Felliniho opravdu nesnáším?“ Vsadím se, že příliš často asi ne. Většina filmařů by ráda točila jako on, ale je mnoho povolaných a jen málo vyvolených. Mistr filmové řeči, věčný klaun, snílek a legenda – dnešní profil věnujeme opravdovému klasikovi – Federico Fellinimu.
Profil Federica Felliniho nelze jen tak šmahem odbýt. Nelze ho napsat obyčejně a nelze ho napsat suchopárně. Dodnes, když někde bavím nějakou větší společnost, často si od mistra vypůjčuji jeho neuvěřitelné historky. V knihovně mám o něm minimálně pět knih, z toho tři jsou psané přímo mistrem a v dobách studia na střední škole jsem lačně hltal všechno, co se o něm jen slovem zmiňovalo.
Nikdy nemůžete být ve filmu úplně svobodní, tvrdil v jednom pořadu na německé televizi, co jsem viděl před lety. I když umřete a dostanete se do nebe a přijde za vámi Bůh a nabídne vám všechno, co chcete, stejně časem přijde a zeptá se, zda byste nemohli do hlavní role obsadit nějakého světce, kterého si oblíbil. Pamatuji si, že podobně to říkal i Stanley Kubrick, ale ten byl proti Fellinimu skutečný podivín. Fellini byl klaun, hédonista v tom nejlepším slova smyslu a neuvěřitelně nádherný Andersen.
,,Jako malý jsem vyrostl v cirkuse. Kočovali jsme a tam jsem přičichl ke kumštu.“ Tato věta se objevovala ve všech novinových článcích snad deset let, než někoho napadlo kontaktovat Felliniho rodiče. Samozřejmě, že si to vymyslel. Novinář, který tuto smyšlenku objevil, se pak zeptal přímo Felliniho:,,Proč to říkáte, když to není pravda?“ A Fellini se jen usmál:,,A proč by to nebyla pravda. Ve svých myšlenkách jsem v cirkuse pořád.“ A vlastně proč ne?
Fellini spatřil světlo světa 20. ledna 1920 v Rimini a od svých 18 let publikuje své první články a kresby. Po dokončení školy neodchází ke krotitelům lvů, ale do Říma, kde se začíná živit jako autor gagů pro komika Macaria. Ve 23 letech se žení a bere si Giuliettu Masinu a společně se svojí ženou a pár přáteli dává dohromady tvůrčí tým, který se protlouká přes jiného titána filmové režie Roberta Roseliniho a nepříliš povedený debut Bílý šejk až k prvnímu mezinárodnímu úspěchu.
V padesátých letech byl Fellini považován společně s Ingmarem Bergmanem a Akira Kurosawou za největší žijící filmové režiséry. Slavná historka, kde účinkují všichni tři aktéři je rozvedena v Kurosawově profilu, takže nemá cenu jí znova publikovat. Spíš bych se chtěl vrátit k tomu, že Kurosawa byl východní císař obdivující západní svět, Bergmann hledal odpovědi na věčné otázky smyslu bytí a Fellini byl avantgardní výstřední režisér, který miloval přízeň publika a přitom ho veškerý humbuk kolem filmování upřímně obtěžoval.
,,Mé filmy se neodvíjejí v logice posloupnosti, ale v dimenzích lásky.“ Pro Felliniho logika a příběh nikdy nehrály velkou roli. Možná ještě u jeho prvního slavného filmu Darmošlapové, který je bez problémů za desetikorunu dostupný v Levných knihách. Příběh maloměstských kluků hledající své postavení na Slunci obdržel řadu prestižních ocenění, včetně několika lvů na MFF v Benátkách. Film dnes našince zaujme zejména Lídou Baarovou, která se ve filmu objevuje v epizodní roli. Opravdový úspěch však přišel téměř vzápětí. Možná už tušíte, že se jednalo o Silnici, kterou naleznete na Realfilmu zde a rozšířenou recenzi v knize Ondřeje Slaniny Slavná světová filmová klasika.
11. 1. 2015 navždy odešla filmová diva Anita Ekberg ze Sladkého života, která navždy dodala římské Fontáně Di Trevi nový rozměr.