Když jsem se dozvěděl, že bratři Weinsteini financují částečný remake Felliniho mistrovského filmu 8 a půl, byl jsem upřímně zděšen. Výsledek nakonec dopadl, tak jak se dalo očekávat, tedy nevalně. Nevyrovnaný film, pozlátko s nádhernými kostýmy a překrásnými ženskými ani zdaleka nemohlo vystihnout Felliniho podstatu a Daniel Day Lewis (Gangy New Yorku, Až na krev) byl při vší úctě k jeho schopnostem úplně mimo.
Pokud jste film 8 a půl dosud neviděli, tak to urychleně napravte. V Levných knihách snímek vyšel za pár korun a je v pěkném balení, které vám mezi krabičkami ostudu rozhodně neudělá. Zde si dovolím částečně citovat děj z programu pražského kina Aero. Režisér Guido (Marcello Mastroianni jako režisérovo alter ego) ve složitém vrstveném ději rozevírá své nitro v průhledech do dětských vzpomínek, fantaskních výjevů, znovu se vrací do obtížné přítomnosti, z níž se opět dočasně osvobozuje únikem do útěšných snů. Když nakonec Guido dospěje k usmíření sama se sebou, ve velkolepé scéně v manéži, na níž režíruje v magickém kruhu všechny osoby, s nimiž se v životě setkal, je tato jedinečná katarze výsostným gestem filmaře, který se překonal a našel se jako člověk. Filmu se budeme v budoucnosti samostatně věnovat v rubrice Retro a legendy.
Po takto silném období pochopitelně přichází trochu útlum. Jeho první barevný snímek Giulietta a duchové je dalším sólem pro jeho ženu, následný Satyrikon je celkem odpudivou moralitou na zvrhlou společnost antického Říma a můj milovaný snímek Roma je přenádhernou poctou věčnému městu. Přesto všechno je tato trojice zdařilých filmů jen malým nadechnutím před mistrovským dílem světové kinematografie – Amarcordem.
A m´arcord – vzpomínám si. Fellini celý život vehementně popíral, že jeho film jsou jeho memoáry a čím víc e o tom mlžil, tím jasněji to bylo všem jasné. Jen si přečtěte jeho memoáry a pak si pusťte film. Obrazy ve vaší mysli oživnou, postavy, které jste si jen představovali získají konkrétní rozměr. Trafikantka s obřími ňadry:,,Byla válka a tlustá žena ve mně vždy symbolizovala dojem blahobytu“, nádherně oblečená žena v kině na drahých místech:,,Přelezl jsem až k ní a chytil jí za ruku. Pak jsem se jí po letech snažil najít a když jsem tu stařenu uviděl, zbaběle jsem prchl.“ Co na tom, že to nemá děj. Co na tom, že to nemá jasně definované hrdiny. Amarcord se nemůže jenom vidět, musí se prožít. Fellini za snímek dostal dalšího Oskara a pověst nejosobnějšího filmového tvůrce všech dob, jehož filmová řeč je mezinárodně srozumitelná natolik, že dojme diváky po celé planetě a je úplně jedno, jestli byli někdy u Jadranu nebo ne.
Jestli si měl Fellini někdy vybrat ke zfilmování konkrétního hrdinu je zcela jasné, že vzhledem k jeho naturelu to nemohl být nikdo jiný než Casanova. Více než dva roky tvrdá práce na scénáři však tvrdě narazila na nákladnosti projektu. Fellini se nakonec rozhodl obsadit Donalda Sutherlanda (Šéfové na zabití, Návrat do Cold Mountain, Teď se nedívej!), aby film mohl promítat i v amerických kinech. Film se však poněkud minul s cílem a nejlépe to věděl sám mistr.
Mnohem bezpečněji se Fellini cítil v podobném tématu ovšem se svým oblíbeným hercem Marcelo Mastroiannim. Film Město žen je o profesorovi, který se v podivném alternativním prostoru ocitne v bizarním prostoru na srazu feministek a lehkých děv. Bizarní mužské představy o ženách se v tomto nekonečně zábavném mírně zvrhlém filmu mění v rukou režiséra v geniální film, kterému se dá vytknout jen máloco.
11. 1. 2015 navždy odešla filmová diva Anita Ekberg ze Sladkého života, která navždy dodala římské Fontáně Di Trevi nový rozměr.