Poupata (2011)

ČR 2011, režie a scénář: Zdeněk Jiráský, kamera: Vladimír Smutný a.č.k., střih: Petr Turyna hudba: Martin Přikryl a Archive, hrají: Vladimír Javorský, Malgorzata Pikus, Marika Šoposká, Miroslav Pánek, Natálie Řehořová, Aneta Krejčíková

94 minut, 1.85:1, barevný

Poupata jsou mozaikovitým příběhem, kdy skupina postav osudově jedná tak, že nevyhnutelně směřuje po vůli scenáristy do toho nejhoršího, co je může potkat. Objektivní předností tohoto smutného, náročného a festivalově nejambicióznějšího českého filmu roku je zároveň i jeho největší slabinou, a to je REALITA. Dlouho tu nebyl film, který by současnou dobu zachytil tak hrůzně a nepřikrášleně, ale po jistém rozležení filmu v hlavě se některé dějové zvraty jeví dost samoúčelně a posouvají snímek do rovin hájemství, kde kraluje nepřekonatelný génius současného filmu Lars von Trier.

Popisovat děj tohoto filmu je ještě obtížnější než u Vendety, byť z poněkud odlišného důvodu. Tam jsme byli jasně varováni, že ústřední zločin nesmíme prozradit. S Poupaty je to ovšem podobné, byť nejde o kriminální žánr, ale o sociální drama, kde dochází k jednomu zvratu za druhým. Ale pokusme se alespoň o stručný nástin úvodního děje bez filozofického proudu slov zveřejňovaném na ostatních zpravodajských a filmových serverech.

V centru dění je rodina nižší střední třídy na panelákovém sídlišti v hnusném industriálním městě, které může být dost dobře Mostem, Chomutovem, Děčínem, ale klidně i Ostravou. Otec rodiny (Vladimír Javorský) pracuje u Českých drah, ale může to být jakýkoliv jiný státní podnik. Svojí práci si odbude, dělá v ní moře dalších věcí, které by dělat neměl, v tomto případě dělá v lahvích lodi ze zápalek a zodpovědnost absolutně nezná. Chodí do hospody, hraje automaty, půjčuje si, kde se dá a žije v domnění, že se na něj určitě jednou zapomene. Jeho žena (Malgorzata Pikus) je nedoceněná. Ráda by si užívala klidu s kamarádkami a ve volném čase by si i ráda zatancovala na veřejnosti pro dobrou věc, třeba i na Davidova normalizační Poupata.

Zde je na místě upozornit, že podle mého Poupata od Davida v tomto filmu nejsou užita hanlivě. Nejedná se o výsměch, ale o poněkud prvoplánovou metaforu, která má převážně sloužit k píchnutí do vosího hnízda právě kvůli současné neoblíbenosti Michala Davida u českých hudebních kritiků a zvýšení marketingového potenciálu tohoto obtížně prodejného filmového artiklu. Druhým důvodem je, že film potřeboval silné finále a bylo potřeba použít takovou píseň, která by podtrhla kontrast krutosti, kterou scenárista svým antihrdinům nachystal v hodně překombinované pointě.

Další členkou rodiny je dospívající dcera (Marika Šoposká), která sice miluje svého věčně zhuleného přítele, ale není si úplně jistá, zda je dobré s ním vychovávat dítě, které právě čeká. Další ránu osudu jí zasadí i jeho vážný úraz, který si způsobí způsobem v pravdě bizarním. Do čtveřice toho nejhoršího a přitom nejzábavnějšího je syn (Josef Láska), který si přivydělává jako dealer marihuany a zamiluje se do vulgární striptérky (Aneta Krejčíková). Tu mimochodem ztvárňuje Aneta Krejčíková a pokud tato dívka letos nedostane Českého lva nebo alespoň nominaci, tak to bude hodně nespravedlivé.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist