Císařův pekař a Pekařův císař (1951)

Průvodce českými historickými filmy

Československo 1951, režie: Martin Frič, scénář: Jan Werich, Jiří Brdečka, Martin Frič, kamera: Jan Stallich, hudba: Julius Kalaš, dobová hudba, střih: Jan Kohout, hrají: Jan Werich, Marie Vášová, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Jiří Plachý, Zdeněk Štěpánek, František Filipovský, František Černý

144 minut, 35 mm, barevný, premiéra 4. ledna 1952, na DVD Filmexport Home Video

Císař Rudolf II. (Jan Werich) je pěkně nevrlý. Bolí ho zub a jeho alchymistům (Josef Kemr, Miloš Kopecký, Lubomír Lipský) se stále nedaří ani výroba zlata, natož elixíru mládí. Místo toho jim pořád vznikají lepidla a slivovice. Žádný ze zástupců pavěd také nenalezl legendárního Golema, po němž císař touží. Vládnout ho nebaví a bezmezně věří svým podvodným rádcům.

Při hledání mandragory na šibeničním vrchu, která má být klíčem k elixíru mládí sám Rudolf najde hliněného obra Golema. Po návratu mu alchymista Scotta (František Černý) odevzdá údajný elixír. Rudolf po něm usne a když se probudí, spatří své alter ego v zrcadle. Neví, že v zrcadlovém rámu ve skutečnosti stojí pekař Matěj (Jan Werich), který se do císařových komnat dostal při útěku z vězení, kam byl vsazen za to, že rozdal obzvláště vypečené císařské rohlíčky chudým. Matěj vypadá stejně jako císař, akorát mladší o takových pětadvacet let. Rozradostněný císař, v domnění, že se mu skutečně vrátilo mládí, se vydá za milostným dobrodružstvím do Brandejsa a pekař se začne pohybovat na dvoře plným intrik a nebezpečných komplotů.

Kolem filmu Císařův pekař a Pekařův císař se během let vyrojila řada mýtů a polopravd. Nemyslím si, že lidí, kteří tento film neviděli bude mnoho, ale možná je na čase uvést na pravou míru řadu informací, potažmo dát věci do souvislostí.

Jak už víte z pátečního průvodce Jan Werich miloval legendu o Golemovi a v Osvobozeném divadle se hrálo úspěšné představení, kde tvůrčí tandem Voskovec s Werichem přetavili kolorit rudolfínského dvora do veselohry se zpěvy. Když se v Praze začal připravovat francouzský snímek Golem byli oba pánové přizváni ke spolupráci. Nicméně tvůrčí neshody se vzápětí projevily naplno. Francouzi natočili horror a pro veselé pojetí světa, zejména od Jana Wericha nebylo místo.

Jan Werich zůstal v komunistickém Československu a Jiří Voskovec zkusil napodruhé kariéru v USA. S odstupem času víme, jak to dopadlo, byť nejsem přesvědčený o tom, že by jejich vztah byl tak ideální, jak se o tom píše v literatuře a zástávám v tomto ohledu názor velmi kritický.

Jisté je to, že Jan Werich byl národní oblíbenec a v momentě, kdy se rozhodl zůstat v Praze získal řadu osobních privilegií, o kterých se ostatním kolegům v branži ani nesnilo. Jednou z nich byla i silná pozice v domácí kinematografii. Voskovcův autorský podíl na hře byl pro tuhý totalitní režim pochopitelně tabu, ale příliš často se zapomíná na důležitou třetí osobu, kterým byl spisovatel historické literatury Miloš Václav Kratochvíl. Kratochvíla historici neuznávají, protože uznával materiály jiného ,,nepravého“ historika a dramatika Josefa Svátka, který je třeba v Německu relevantním historickým zdrojem a v Čechách patří do říše bájů a pohádek. Důvodem je pochopitelně absence poznámkového aparátu, kterým se Svátek opravdu nezatěžoval. Pravdou však je, že jako rudolfínský badatel jsem v archivech objevil řadu materiálů, které Svátkovi často fantaskní domněnky potvrzují. Jako celek ho však také nikdy neuvádím.

Pages: 1 2

1 komentář

  1. shraddha napsal:

    Věčná škoda, že už nejspíš díky tehdejším vlivným cenzorům nikdy neuvidíme „director’s cut“, tedy Pekařova císaře tak, jak by si ho pan Frič (a Werich a ostatní) představoval…

Přidat komentář

TOPlist