Císařův pekař a Pekařův císař (1951)

Kratochvíl Werichovi prozradil informace z rudolfínského dvora, tak fantaskní a senzační, že byl Werich nadšený. Císařova pekaře si zvolil za osobní projekt a plně se v něm angažoval. Scénář k filmu se stal horkým zbožím a po zfilmování zatoužil režisér Jiří Krejčík (Vyšší princip). Po režisérské sesli však toužil zřejmě podle Wericha až moc a Werich byl rozhodnut film nabídnout svému dlouholetému kamarádovi Martinu Fričovi. Frič se pro celou látku od počátku nadchnul, ale jeho profesní život měl vážné trhliny.

V roce 1948 mu bylo novým režimem sděleno, že pokud nepřistoupí na nové pořádky zažije tvrdý dopad dělnické pěsti na svá bedra. Enormní tlak začal tlumit zvýšenou konzumací alkoholu a v roce 1949 vstoupil do KSČ. V tu chvíli mu dovoleno natáčet. Jeho autentické životní motto:,,Když jsem několik dnů nedělal film, měl jsem pocit prázdna.“ Jak si asi dovedete představit, smysl pro humor dříve veselého a optimistického muže byl tentam. První průšvih jeho kariéry se jmenoval Zocelení a pojednával o stávce dělníků během hospodářské krize. Za film dostal Cenu boje za sociální pokrok na MFF v Karlových Varech. V okamžiku, kdy mu Werich nabídl Císařova pekaře, vrátil se mu životní elán.

To se ovšem nelíbilo jednomu z nejodpornějších lidí v české kultuře soudruhovi a hnusnému živlu Ministrovi kultury Zdeňku Nejedlému. Tato parodie na intelektuála byl duševně nemocný člověk, kterého na sklonku života potkal pobyt na Psychiatrické klinice VFN, kde se mmj. léčil z koprofilie (pojídání vlastních výkalů). Tento odporný člověk se vyžíval v lidském neštěstí a kromě toho, že se snažil zlikvidovat a zdiskreditovat opravdové umělce české historie našel své perverzní zalíbení i v Martinu Fričovi. Přesněji řečeno, nenáviděl ho. Nejprve Fričovi udělil zákaz činnosti na 2 roky a když pochopil, že Frič je proti němu PAN OSOBNOST a má spoustu vlivných zastánců, házel mu klacky pod nohy, co to šlo.

Vlastní názor na to, co si Werich myslel o Nejedlém pochopitelně mám, ale nemám ho ničím podložený, jedná se o mé pouhé domněnky. Faktem je, že pro Wericha bylo otázkou osobní cti dlouholetého kamaráda podržet a režii svého vysněného projektu mu svěřit.

Film to byl nesmírně drahý a je to na něm vidět v každém záběru. Na kostýmech se dokonce podílel slavný výtvarník Jiří Trnka. Tvůrci ovšem netušili, co je bude v průběhu realizace čekat. Z historické komedie se totiž díky cenzorským zásahům začala stávat nepěkná prorežimní agitka a Werich s Fričem si toho byli velmi dobře vědomi. Naštěstí se jim podařilo ostrým útokům na českou historii vykládaným ,,lidovým“ a neskutečně elitářským režimem zbrousit hrany a podařilo se jim také velkofilm rozdělit do dvou dílů. Frič si prý vždy pouštěl jen ten první a na druhý se nikdy ani nepodíval.

Nestárnoucí Císařův pekař a o poznání kratší a slabší Pekařův císař, kde musel Frič ustoupit ,,společenské objednávce“ jsou velmi věrně udělané kostýmní snímky s dobrým humorem, akcí a skvělým hereckým obsazením. Na snímku se podíleli nejlepší badatelé zabývající se rudolfínským uměním a tvůrci se museli častokrát docela krotit, aby jim nebylo vyčítáno, že se nedrží pevně dané reality, zakotvené v tehdejším režimu.

Diváci film dodnes nenechali padnout a zahrnují jej svou neutuchající přízní. Kultovní a přátelé pozor, autentické hlášky typu:,,Hopsa, hejsa, do Brandejsa“ nebo ,,Císař se smál“ se dostaly do běžné mluvy a legendární Golem s nabitou výpravnou akcí patří mezi vrcholy české filmařiny. Jediná škoda tohoto filmu je v tom, že nevznikl v nějaké normální době. Mohla to být totiž bezchybná historická komedie, kterou by jistě ocenili i diváci v zahraničí.

Přehrát trailer

Pages: 1 2

1 komentář

  1. shraddha napsal:

    Věčná škoda, že už nejspíš díky tehdejším vlivným cenzorům nikdy neuvidíme „director’s cut“, tedy Pekařova císaře tak, jak by si ho pan Frič (a Werich a ostatní) představoval…

Přidat komentář

TOPlist