Francie/Lucembursko/Belgie 2009, Diamond 13, režie: Gilles Béhat, Olivier Marschal podle novely Huguesa Pagana, hudba: Fréderick Vercheval, kamera: Bernard Malaisy, střih: Thierry Faber, hrají: Gérard Depardieu, Olivier Marchal, Asia Argento, Anne Coesens, Aissa Maiga, Catherine Marchal
97 minut, 2.35:1, 35 mm, barevný
Mat (Gérard Depardieu) je nikoli z vlastní vůle samotářský robustní policajt, jehož nejlepším přítelem je flaška. Není to však John McClane, aby v krizových situacích zázračně vystřízlivěl a střílel padouchy. Tedy přesněji, padouchy střílí, ale střízlivý u toho rozhodně není.
Vžijte se do jeho situace. Jeho bývalka Calhoune (Asia Argento) po rozvodu udělala závratnou kariéru. Jezdí v nejnovějším bavoráku, nakupuje starožitnosti, nosí dlouhé kožené kabáty za stovky eur a sedí v kanceláři podobnou ředitelství středního českého podniku. Na otázku kolegů:,,Nesere tě to?“, odpovídá suše:,,Dobře pro ní.“
A pak je tady nejlepší kámoš Franck (Olivier Marchal). Za roky v branži jste toho už leccos zažili a přikryli i nejednu špínu. Poslední zátah s drogami dopadl prachbídně a kromě pár mrtvých na vás padlo společně s kamarádem podezření z nejvyšších míst. Ulice jsou plné feťáků, ale ne všichni vykrádají apatyky a střílejí do drogistů. Ještě je tu i krásná Farida (Aissa Maiga), kterou zachráníte před skokem z věže, ne nepodobné těm v Ostravě, kterou chtěli kromě obvyklé dávky zkasírovat i policajti a užít si s jejím nádherným ebenovým tělem, které ještě nezdobí tolik vpichů a pořád je tu možná jízdenka zpět.
U nás na Realfilmu máme slabost pro francouzské kriminálky a řadu z nich jsme zařadili do rubriky Nová klasika. Dnes jsem vybral relativně nový film Diamant 13, který vyšel jen na DVD a nutno dodat, že v kině by mu to rozhodně slušelo. To ovšem neznamená, že mu to na obrazovce vašeho kina domácího nebude slušet.
Diamant 13 je staromódní kriminálka a dává vzpomenout na filmy s Venturou, Gabinem nebo Delonem. Musím se přiznat, že jsem naprosto alergický na slovní spojení ,,old schoolová“, které se bohužel u nás také občas vyskytne a abych byl upřímný, došlo mi teprve nedávno, co tím vlastně lidé myslí. Gérad Depardieu (Veřejný nepřítel č. 1 + Veřejný nepřítel č. 1: Epilog, Válka policajtů) však není detektiv ze staré školy, přestože ve filmu ani jednou nezasedne k počítači, ani si nikdy nezavolá mobilem. Volá z budky, má schovanou zbraň na špinavou práci, chlastá jak duha a jediné, co ho zajímá je jak v téhle džungli přežít a přitom se moct podívat do zrcadla.
Film má radoby tempařské úvodní titulky, ale jsou dost samoúčelné. Pod stroboskopickým zobrazováním jmen a podivnou hudbou se odehrávají klíčové události filmu, které ve finále až tak klíčové nejsou a hudba zní, jako by jí spíchnul dementní třináctiletý synek v midiformátu při nahrávání nesmyslného bubnování.
Jenže pak je na silnici bouračka a u ní se objeví unavený tlustý Gégé v obepnutém kabátě, vypitým nosem a výrazem, že právě prokalil měsíc v kuse. V tu chvíli si vzpomenete na jeho mediální obraz, jak řve na stevarda v letadle a močí doprostřed uličky při přistávání ohromného Airbusu, ve kterém vypadá jako obr kolohnát.
Pages: 1 2