Mission: Impossible – Ghost Protocol (2011)

USA/Spojené arabské emiráty 2011, režie: Brad Bird, scénář: Josh Appelbaum, André Nemec, produkce: J.J.Abrams, Tom Cruise, Bryan Burk, kamera: Robert Elswit, střih: Paul Hirsch, hudba: Michael Giacchino, hrají: Tom Cruise, Jeremy Renner, Simon Pegg, Paula Patton, Michael Nyqvist a další

formát: 2.35:1 a 1.44:1 (IMAX), 35 mm a 65mm (IMAX), barevný, délka: 133 minut

Film:

Ethan Hunt v podání Toma Cruise je již celých 15 let symbolem pro dynamickou špionážní podívanou, která se tradičně prezentuje jako jedna z hlavních událostí sezóny v rámci celosvětové kinematografie. Charismatický hlavní hrdina, dostatek akce a špionážních propriet, poměrně inteligentní scénář, spousta technologických hraček a vychytávek v bondovském stylu a především pak forma velkolepého dynamického spektáklu zaštítěného promyšleným hollywoodským marketingem. Mission: Impossible – Ghost Protocol naštěstí obsahuje všechny pro oblíbenou filmovou sérii výše uvedené (a nutné) složky a dokonce přidává i něco navíc…

Ghost Protocol totiž režíroval sice na poli hraného filmu debutující, ale jinak animátorsky protřelý pixarovský perfekcionista Brad Bird. Na režijním kontě má Bird hned dvě pixarovské pecky – Úžásňakovi (2004) a Ratatouille (2007). Když jsem před rokem psal článek do Nové klasiky na Úžasňákovi, vyjádřil jsem na konci článku skromnou domněnku, že Brad Bird dostal režii Ghost Protocolu jen a jen díky tomuto animáku, což se ze zákulisních informací ještě pár týdnů před premiérou opravdu potvrdilo. Musím říci, že právě díky režijnímu přístupu Brada Birda jsem si nečekaně užil čtvrtou Mission: Impossible opravdu naplno.

De Palmovu jedničku MI považuji za skvělou, dvojku Johna Woo již „jen“ za vizuálně úchvatnou a Abramsovu trojku za sice kvalitní, ale poněkud nedomrlou variantu, rozkročenou kvalitativně mezi prvními dvěma díly. Brad Bird se svým animátorským citem pro detail, dynamiku, charaktery, perfektní načasování a především pak HUMOR pojal čtvrtý díl série žánrově prakticky dokonale. Kde se Abrams bral na můj vkus až příliš vážně, přichází Bird i s celým svým hereckým týmem s nenásilnou dávkou inteligentního humoru a sympatickým pomrkáváním na diváka, kterému dává najevo, že tento snímek si má především užít, jak se na velké plátno (nejen IMAXu) sluší a patří.

Jestli mám na Hollywoodu něco opravdu rád, tak je to právě tento typ filmů. Kde Nolan s Temným rytířem dokázal, že i temnou a inteligentní látku jde perfektně prodat bez krve a násilí (minimálně ne v míře větší než je třeba) takřka „rodinnému“ publiku, tak Brad Bird s Ghost Protocolem jen tento sympatický trend inteligentní blockbusterové filmařiny potvrzuje. Ghost Protocol je obohacen o nadsázku Úžasňákových a přitom stále zůstává dynamickou špionážní podívanou, na kterou jsou všichni diváci série Mission: Impossible zvyklí.

Máme tu špionážní úvod, kdy je jeden z agentů IMF (Impossible Mission Force) zabit v maďarské Budapešti (aka digitálně upravené centrum Prahy z ptačí perspektivy) cizí vražedkyní Moreau při snaze dostat se na stopu nebezpečného šílence s krycím jménem „Cobalt“. Na scénu se dostává i Ethan Hunt (Tom Cruise v nejlepší formě), který trpělivě čeká na osvobození z ruské věznice (aka kasárna v Mladé Boleslavi). Extrakční tým ve složení Benji Dunn (výtečný Simon Pegg) a Jane Carter (sexy Paula Patton) zachraňuje Hunta, aby se mohli vzápětí všichni společně infiltrovat do Kremlu (aka Pražského hradu) a získat citlivá data o Cobaltovi a dozvědět se jeho pravou identitu. Cobalt alias Kurt Hendricks (charismatický Michael Nyqvist z švédské trilogie Milénium) však IMF předběhne a Kreml je rázem v troskách po obrovském výbuchu.

Pages: 1 2