Drsné natáčení filmu Oáza s Rudolfem Hrušínským

Film Oáza zřejmě nebude považován nikdy za klenot české kinematografie, protože obsahuje řadu tendenčních úliteb minulému režimu a jeho koprodukční realizace byla myšlena jako trest na neposlušné české filmaře, kteří nebyli po vůli KSČ.

Komunisté nezakazovali činnost. Na rozdíl od nacistů si o ničem nevedli deníky a v tom je daleko horší jejich zločiny proti lidskosti prokazovat. Oáza režiséra Zbyňka Brynycha se natáčela od 22. srpna do 23. října 1971 v pouštní oblasti v dnešním Turkmenistánu za příšerných extrémních podmínek.

My se na tento film podíváme z úhlu pohledu vynikajícícho českého herce Rudolfa Hrušínského, který po mezinárodních úspěších filmů Čest a sláva a Spalovač mrtvol místo chvály okusil nespravedlivý trest. Na toto téma jsem napsal článek Čtyři tvrdé sezóny v životě Rudolfa Hrušínského do časopisu Film a video, ale dnes se chci zaměřit především na natáčení filmu Oáza, které jsem musel z původního článku kvůli rozsahu zkrátit a delší pasáž i vypustit.

Hrušínský podepsal výzvu Dva tisíce slov, za kterou byl vyhozen z DAMU, kde přednášel a následně velmi tvrdě pocítil nemilost režimu, když mu nenápadně přestaly přicházet nabídky z filmové, televizní i rozhlasové sféry. Mezi lidmi v této době začíná kolovat fáma, že se Hrušínský živí po nocích jako taxikář.

Role, která ho měla vykoupit z nemilosti byla negativní postava nacisty právě ve filmu Zbyňka Brynycha Oáza, kvůli které ve svých jednapadesáti letech odjíždí filmovat od 22. srpna do 23. října 1971 do pouštní oblastí v dnešním Turkmenistánu. Kdybych měl nějak shrnout děj, tak to není úplně jednoduché. Ve filmu je nějaká skupina československých vojáků snažící se během bitev v Africe v roce 1943 připojit ke spojencům (Brzobohatý, Krampol, Potměšil), která po nějaké nesmyslné válečné akci skončí v oáze, kde se bojuje o studnu s vodou s fašisty. Toho nejhoršího ztvárňuje právě Hrušínský. Po letech je tento film hodně zvrhlou zábavou a lidé, kteří ho považují za kvalitní válečný snímek by se měli občas zamyslet nad tím, jak podobné filmy vznikaly a jaké ideologii sloužily.

Tento snímek byl pro mě naprostým šokem a pokud ho dáme do souvislostí s osobní korespondencí Rudolfa Hrušínského můžeme si udělat jasnou představu o tom, jak během tuhé normalizace v Československu vznikaly zahraniční koprodukce. Hrušínského manželka Eva umožnila veřejnosti nahlédnout pod pokličku tohoto zběsilého natáčení, když dovolila publikovat jeho dopisy. Hrušínský v nich mimo jiné píše:

Jsme tady týden a nemáme ani metr. (…) Sehnali nějaké skopové maso, ale není to k žrádlu. Je tady spousta podivných psů. Jednomu jsem dal kousek čokolády. Čokoládu vyplivl a začal si lízat prdel. Ráno sežral nějakého ptáčka. Kuchař dal do kuchyně bednu jaru. Během hodiny mu v kuchyni celou bednu vypili. Vypili i dvě láhve Worchestru. (…)

Pondělí 30. [8. 1971] (…) Naši přátelé se pozastavují nad tím, že chceme na zuby převařenou vodu a měnit prostěradla v posteli. Dodnes je nevyměnili, že prý máme aristokratické choutky. (…)

Pages: 1 2

4 Diskuse

  1. Jaroslav Matějka napsal:

    Dobrý den,to je ta dnešní doba.Ten človíček,copsal článek,to má popletené.Asoi to neviděl.Hrušínský nehraje nacistu.Pisálkovi by měli zakázat psát.

  2. Ondra Slanina napsal:

    Máte recht:-)

  3. Jan Lála napsal:

    bohajeho – soudruzi vyžadovaly? ale bóže….samozřejmě soudruzi vyžadovali….nebo soudružky vyžadovaly

    jinak na ten film zrovna koukám…a až na tu krásnou poušt a fantasticky oteklého Hrušínského je to celé takové podivné

  4. Ondra Slanina napsal:

    Boha jeho, sem se přepsal

Přidat komentář

TOPlist