Několik důvodů proč nezmeškat v kinech Půlnoc v Paříži

Krásný film Woodyho Allena Půlnoc v Paříži patří mezi nejvážnější kandidáty na letošní Oskary a plným právem. Vzhledem k tomu, že se film stále hraje v kinech, zde přinášíme několk důvodů proč na něj vyrazit.

Recenzi na film Půlnoci v Paříži jsme přinesli již zde, takže se nebudeme opakovat ani film nikterak kriticky hodnotit. Podíváme se však pod povrch celého snímku a upozorníme na nejzajímavější aspekty celého filmového projektu.

1) Výborné PR

Zatímco u předchozích filmů Woody Allen PR důsledně stavěl na zajímavých hereckých tvářích a u posledních filmů využíval nabídky evropských velkoměst, které mu na tvorbu štědře přispívaly, dotáhl PR ve svém posledním opusu k naprosté dokonalosti. Film Vicky Cristina Barcelona trend s městy nakousl více než důrazně, ale Půlnoc v Paříži je zřejmě největší filmová reklama na město nad Seinou od Američana v Paříži. Korunu reklamnímu snažení však Allen nasadil obsazením první dámy Francie Carly Bruni do nepřehlédnutelné epizodní role ve filmu. My jsme minulý týden hráli v Muzeu film Profesionální manželka, kde slavný francouzský režisér Franҫois Ozon satiricky šlehl do prvního páru a Allen se rozhodl sebrat hozenou rukavici a obsadit Carlu Bruni do epizodní role. Důvody každého filmaře si přeberte sami, milí čtenáři:- )

2) Chytře zvolený hlavní hrdina

Po několika přehmatech si Woody Allen konečně vybral své důstojné alter ego. Asi jen málokoho by napadlo, že by neurotika dobře zvládl právě Owen Wilson, ale při bližším pohledu na jeho filmografii tato volba až tak nepřekvapí. Nezapomínejme, že Owen Wilson je spoluscenáristou řady filmů Wese Andersona (Taková zvláštní rodinka, Život pod vodou), jehož filmy mají s Allenem společného celkem dost.

3) Atraktivní cesty časem

Belle epoque – Krásný věk sice pro lidi příliš šťastný nebyl, ale z hlediska múz to bylo mimořádné období, o kterém se básnilo ještě ve 20. a 30. letech (pokud termín neznáte, tak se prosím ve jménu Božím, nedívejte na význam slova na wikipedii, ale mrkněte do papírové encyklopedie!:-) ). Woody Allen ve svém snímku mapuje jak toto slavné období, tak jeho bohémské dozvuky a vytváří chytrou paralelu s naší současností a otázkou, kterou si jako profesionální historik umění musím pokaždé zodpovědět. Ta řečnická otázka zní:,,V případě, že připustíme, že náš ideál je v minulosti, jsme vůbec schopni strávit současnost?“ Každopádně ve filmu se potkáme s Allenovským zobrazením Hemingwaye, Buňuela (profil již příští středu), Francise Scotta Fitzgerralda i Zeldy, Gertrudy Stein, Pabla Picassa, Salvadora Dalího, T. S. Eliota, Edgara Degase, Henri Toulous-Lautreca a mnohých dalších. Pro mě suverénně nejvtipnější cameo předvedl Adrien Brody (Pianista, Wrecked, Predátoři).

4) Vybraný slovní humor s absencí tří f (fekálie, felace a fuck, u toho posledního si už ale nejsem jistý:-))

5) Idealizování skutečnosti

Půlnoc v Paříži sice operuje s reáliemi, ale od počátku dává jasně najevo, že se pohybujeme v říši fantazie a klidně bych se nebál použít slova pohádky. A jsme zase u toho. Jestliže jsem tady psal o Poznáš muže svých snů jako o Hrách lásky šálivé a přirovnával jsem film k mistru Shakespearovi, tak u Půlnoci v Paříži si nelze nevybavit Sen noci svatojánské.

6) Kde se film ještě hraje?

V Praze ho stále naleznete v programu kin Světozor nebo Bio Oko a jistě se nalezne i v programu regionálních kin.