Pod povrchem: Trojice zajímavých knih o filmové teorii

Již delší dobu si nám píšete, abychom se věnovali také publikacím o filmu a chápeme, že je to logický krok, kterým bychom měli Realfilm obohatit. Vzhledem k tomu, že se před pár měsíci objevila na trhu zajímavá kniha o filmové teorii Umění filmu: Úvod do studia formy a stylu, rozhodli jsme se zmínit tři důležité knihy věnované tomuto tématu.

Jak jste možná zaznamenali již několik let probíhají snahy zařadit výuku filmu do středoškolských osnov. Kinematografie pochopitelně nikdy nenahradí výuku literatury, ale je samozřejmě otázkou do diskuse, zda by jí neměla doplňovat. Je jasné, že vždy závisí na míře osvícení jednotlivého kantora a podle mého názoru, ještě více na vedení školy, kam se až dá v rámci dnes velice flexibilních školních osnov zajít.

Pokud si dobře pamatuji, tak v rámci středoškolského studia jsme si vždy raději pustili film, než bychom četli nějakou tlustou bichli. Nicméně zpět k podstatě problému, ačkoli mám dnes poněkud nezvykle delší úvod. Trojici knih, kterou dnes představíme spojuje podstatná věc, která se dosud v rámci výuky středních, ale obávám se, že i vysokých škol neřeší, a to samotnou podstatou sdělování pohyblivých obrázků. Pro řadu intelektuálů zůstane film navždy tou lacinou zábavou, která za pár zlaťáků przní klasická literární díla, ale co když je v těch obrázcích něco víc?

První kniha, kterou si dnes zmíníme je publikace Jak číst film Jamese Monaca. Monaco ve své publikaci, která vychází nepřetržitě přes tři desetiletí a neustále se doplňuje a inovuje, nahlíží na film hned z několika pohledů, mezi kterými nechybí technologie, vývoj filmové řeči, dějiny filmu, teorie filmu a zasazení kinematografie do kontextu umění. V knize také sleduje svět médií i kritiky, ale to je ve finále určeno spíš pro studenty filmové vědy než filmaře. Každopádně pro základní náhled je tato publikace rozhodně zajímavá a patří mezi to nejlepší, co v češtině vyšlo. České vydání vyšlo v Albatros plus v roce 2004.

Z naprosto odlišného pohledu na stejnou problematiku nazírá prorektor milánské Universita Cattolica Francesco Casetti, jehož Filmové teorie 1945-1990 patří spíš do knihovny podstatně pokročilejších znalců kinematografie. Casetti v této publikaci shrnuje metodiku filmových věd napříč názorovými proudy různých zemí. Dále tam Casetti i pro nestudenty filmové vědy rozkódovává často nepříliš pochopitelné náhledy na kinematografii různých názorových skupin, které se formují v rámci tradičních oborů. Je až s podivem kolik prapodivných oborů se etablovalo na akademické půdy s moderní dobou a co vše se dá hodnotit. Dodnes mám v paměti diskusi na téma Kojení Panny Marie z hlediska gender studies. Byť se jedná o knihu akademickou, rozhodně se nejedná o nesrozumitelné a záměrně nepochopitelné formování myšlenek a ačkoli Casetti není zrovna nejjednodušší čtení, kniha by neměla ujít žádnému obdivovateli kinematografie. České vydání knihy vyšlo v Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze v roce 2008.

Třetí knihou, kterou dnes zmíníme je kniha Davida Bordwella a Kristin Thompsonové Umění filmu: Úvod do studia formy a stylu (Film Art: An Introduction), která je na knižních pultech velice krátce a přiznám se, že jsem ji na rozdíl od výše zmíněných dosud nečetl, ale jen prolistoval v nakladatelství pražské AMU. Kniha je to rozhodně zajímavá a je vidět, že je za ní spousta redakční práce. Soudě dle předmluvy, kterou lze třeba u tohoto druhu publikací přečíst vždy, se jedná o knihu skutečně mimořádnou a je v ní plně objasněn význam knihy v záplavě ostatních knižních titulů i jisté vymezení vůči těmto publikacím, zejména k již výše zmíněnému Monacovi. Jedná se bezpochyby o kvalitní učebnici, kde se vysvětlují i obecně nepříliš používané termíny, s kterými na Realfilmu běžně operujeme v domnění, že je všichni dobře znáte:-)

Tuto trojici titulů můžete brát rozhodně jako bernou minci pro rozšíření své filmové knihovny.

Přidat komentář

TOPlist