Průvodce nejlepšími filmy Marlona Branda

,,Kdyby mi nějaké studio nabídlo, že mi zaplatí za vytírání podlahy stejné peníze, jako mi dávají za hraní, vytíral bych podlahu.“ – Marlon Brando

Naše kniha o Slavné světové filmové klasice už žije svým druhým životem na pultech knihkupectví společnosti Kosmas a trochu se mi ulevilo, že je kniha na české poměry bestsellerem. Už mi dorazila i má druhá kniha, která byla napsaná ještě před tou první, ale jež souvisí s mým oborem dějiny umění. Pro mě se obě tyto disciplíny doplňují a pokud mě jedna přestane na chvíli bavit, mohu se více věnovat té druhé, takže si nepřipadám jako rozervaný zneuznaný umělec. Nicméně někdy mě také přepadají chmury a v ten moment si vzpomenu na Marlona Branda, kterého považuji za jednoho z nejlepších herců všech dob.

Když jsem si před lety četl jeho skvostnou autobiografii, došlo mi, že rozervance z něj udělal až výklad jeho osobnosti druhými. On sám byl velice ambiciózní, velice chytrý, velice nafoukaný, od přírody sukničkář a byl si zatraceně dobře vědom své ceny, z které nehodlal slevit. Jeho kariéra přežila i největší hvězdy a do své smrti byl velice rozčarovaný z toho, že James Dean zemřel dříve, než si mohlo publikum uvědomit, že tou pravou legendou je on a Dean ho podle jeho slov jen trapně a velmi neumětelsky kopíruje. Pokud by však americký průmysl měl hodnotit člověka, který během svého života nejvíce zvýšil prodej kožených bund, byl by to jednoznačně Marlon Brando.

V jeho pamětech mě zaujala neuvěřitelná historka, která plně odpovídá jeho excentrickému charakteru. Jako domácího mazlíčka si pořídil medvídka mývala. Po jedné prohýřené party se vydal doma uprostřed noci na záchod a jelikož byl vždy nesmírně líný, tak si nerozsvítil. Aby ho močení neprobudilo, vykonal potřebu v sedě se zavřenýma očima. Najednou ho něco polechtalo na přirození a on vykřikl hrůzou a probudil se. Byl to medvídek mýval, který se šel přesvědčit, co ho to budí uprostřed noci.

Nejslavnější adaptace Williama Shakespeara

My jsme o Marlonu Brandovi psali již v souvislosti s filmy série Kmotr nebo Superman a v nejslavnějších adaptacích Williama Shakespeara, kde exceloval v roli Julia Caesara. V knize Slavná světová filmová klasika pak naleznete také legendární filmy Apokalypsa a V přístavu. Dnes se podíváme na další trojici filmů tohoto hereckého génia, které by neměly uniknout vaší pozornosti.

Tramvaj do stanice touha (1951) režiséra Elia Kazana vznikla podle známé hry dobrého přítele Marlona Branda Tenesse Williamse. Hlavní postavou dramatu je Blanche DuBois (Vivien Leigh), která se nedokáže vyrovnat se svým stárnutím a utíká do světa iluzí. Její příběh se odehrává krátce po skončení války ve staré francouzské čtvrti v New Orleansu, kam žena přijíždí navštívit svou sestru Stellu (Kim Hunter – Planeta opic), provdanou za hrubého dělníka Stanleye Kowalského. Po setkání se sestrou a zejména se smyslným švagrem se její svět začne tříštit. Je otřesena drsným způsobem sestřina života i tím, že ona je se Stanleyem šťastná. Když se Blanche setká se Stanleyho kamarádem Mitchem (Karl Malden), začne se rodit vztah, který je pro ženu nadějí na nový skutečný život. Do rodícího se vztahu však brutálně zasáhne Stanley…

Hry Tenessee Williamse nejsou pro slabé nátury a jejich vyznění je stejně příjemné asi jako zakopnutí bosou nohou o schod. Kazanova verze této hry se stala po právu legendou, přestože si původní hru velmi upravuje. Nicméně autorsky, protože Williams byl spoluautor scénáře a byl za něj nominovaný na Oskara. Mnohem věrnější je televizní adaptace Glenna JordanaAlecem Baldwinem (1995). Kazanův film vyhrál 4 Oskary za nejlepší herce ve vedlejší roli (Karl Malden), herečky v hlavní (Vivien Leigh) i vedlejší roli (Kim Hunter) a nejlepší černobílou výpravu.

Na nejslavnější scénu se podívejte zde.

Přehrát trailer

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist