Rozchod Nadera a Simin (2011)

Írán 2011, Jodaeiye Nader az Simin (festivalový anglický název: Nader and Simin, a Separation), režie, scénář: Asghar Farhadi, kamera: Mahmoud Kalari, hudba: Sattar Oraki, střih: Hayedeh Safiyari, hrají: Leila Hatami (Simin), Peyman Moaadi (Nader), Shahab Hosseini (Houjat), Sareh Bayat (Razie), Sarina Farhadi (Termeh)

Délka: 120 min, 35 mm, jazyk: Persky s českými titulky

Zlatý medvěd za nejlepší film, nominace na Oskara za nejlepší zahraniční film (bude aktualizováno, pozn. redakce)

Manželská dvojice, Nader a Simin, čelí životnímu rozhodnutí, které ovlivní nejen jejich vztah, ale především budoucnost dcery Termeh. Simin má pocit, že jedině pokud odejdou z Iránu, zajistí si svobodný život, ale Nader odmítá opustit vážně nemocného otce. Rodina je evidentně v Íránu mimořádně důležitá a dodržují se tam silné morální a humanitní principy. Simin se rozhodne jako každá žena konat, i když ví, že způsobí naprostý chaos. Povolá do domu cizí těhotnou ženu, odstěhuje se ke své matce a nechá svého muže s těžce nemocným otcem na pospas vlastní emancipaci. Problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Po nešťastné náhodě, nad kterou by se u nás mávlo rukou se hlavní aktéři dostávají do naprosto nemyslitelných situacích, při kterých Evropanovi tuhne krev v žilách.

Rozchod Nadera a Simin byl jednoznačný vítěz Berlinale 2011 (získal Zlatého medvěda za nejlepší film, cenu za nejlepší mužský a ženský herecký výkon, Ekumenickou cenu poroty a Cenu deníku Berliner Morgenpost) a získává od své mezinárodní premiéry další a další ocenění. Dostal Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film a je horkým kandidátem na Oscara ve stejné kategorii. Byl uveden v šestnácti zemích světa a jen ve Francii a v Německu ho vidělo přes 1,5 miliónu diváků.

Díky distribuční společnosti Artcam máme k dispozici rozhovor s režisérem filmu, takže si přímo od něj nechme zodpovědět několik otázek, které mě samotného napadaly na novinářské projekci v pražském kině 35.

Co bylo impulsem ke vzniku filmu? V jakých podmínkách se zrodil nápad na něj?

Byl jsem v Berlíně, kde jsem pracoval nad scénářem k filmu, který se měl celý odehrávat v tom městě. Jednoho večera jsem uslyšel íránskou hudbu za stěnou, ze sousedního bytu. Náhle se mně zmocnily vzpomínky, obrazy svázané s jiným příběhem. Snažil jsem se je vymazat, soustředit se na příběh, na němž jsem pracoval. Nepovedlo se – nápady a obrazy se ve mně už zabydlely. Nechtěly mě opustit – na ulicích, v dopravních prostředcích mě pronásledoval zárodek příběhu z jiného světa a přivlastňoval si můj berlínský čas. Nakonec jsem se smířil s tím, že se k tomu příběhu blížím den ode dne víc. Tak jsem se vrátil do Iránu a začal jsem pracovat nad novým scénářem. Ale je možné říct, že film byl počatý v berlínské kuchyni.

Jak pracujete s herci?

Obvykle mi zajme dost času než vyberu herce, a ani tentokrát to nebylo jiné. Taky jsem se snažil nezahlcovat herce významem filmu nebo mojí obecnou vizí ..Myslím si, že herec nepotřebuje znát celkový smysl filmu, ale má se víc soustředit na charakter a motivace vlastní postavy. V zásadě moje metoda spočívá v tom se co nejvíc přizpůsobit každému herci, ponořit se do jeho nebo jejího stylu existence a práce. Proto jsou pro mě zkoušky tak důležité. Tehdy se herci stávají postavami. Taková práce umožňuje, že během natáčení se už můžeme soustředit na detaily, protože kontury už máme hotové. Trávíme na zkouškách dlouhé hodiny, pracujeme s dost podrobným scénářem, který precizně procházíme, aby si každý herec mohl všimnout a porozumět různým rozměrům své postavy. Takový přístup jsem si pravděpodobně odnesl z práce v divadle. To samozřejmě neznamená, že není místo na různé názory a návrhy, ale všichni se shodujeme na tom, že místo na diskusi je v čase zkoušek. Jak už začínáme točit, víme, že změny mohou být jedině minimální.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist