Žena v černém (2012)

Woman in Black, Velká Británie/Kanada/Švédsko 2012, režie: James Watkins, scénář: Jane Goldman podle novely Susan Hill, hudba: Marco Beltrami, střih: Jon Harris, kamera: Tim Maurice-Jones, hrají: Daniel Radcliffe, Ciarán Hinds, Sophie Stuckey, Liz White, Janet McTeer

95 minut, 2.35:1, 35 mm, filmové kopie: D-Cinema a 35 mm, barevný

Arthur Kipps (Radcliffe) je ovdovělý právník, který je nucen opustit malého syna a odcestovat do vzdálené vesnice, aby vyřídil právní záležitosti související s nedávno zesnulým majitelem sídla Eel Marsh. Činí tak pod velkým tlakem svého šéfa, který mu dal jasně najevo, že v případě, že záležitost nevyřeší, dostane padáka.

Vyjíždí proto vlakem přes blata na velmi drsné místo na anglickém venkově a už ve vlaku se setká s panem Dailym (Ciarán Hinds). Daily je nejbohatší muž ve vesnici a sužuje ho velké trápení z minulosti, protože přišel za tragických okolností o syna. Kippsovi je od prvního okamžiku jasné, že ve vesnici není vítán. Přichází první dětské oběti a v opuštěném sídle Eel Marsh něco není v pořádku.

Přiznám se bez mučení. Miluji horrory. Každý nový kousek s napětím očekávám a často jsem schopen přimhouřit oči i před drobnými nedostatky, pokud vidím, že  je chytře vystavěný celek. U Ženy v černém jsem oči mhouřil, ale nikoliv před nedostatky, ale kvůli nejděsivějším horrorovým scénám, které jsem viděl na plátně za drahnou dobu.

James Watkins je zatraceně dobrý režisér. Jeho horror Eden Lake patří k malým šperkům žánru a svěření 17 milionů dolarů a Daniela Radcliffea se ukázalo jako velmi dobrý nápad. Watkins zná velmi dobře Osvícení, Teď se nedívej, Kruh, The Haunting, The Innocents, ale i kultovní Phantasm, přesto mě párkrát dovedl slušně obalamutit.

Nejlacinější způsob vyděšení diváka jsou lekačky, a ty Watkins použije naštěstí jenom párkrát, zato mu ovšem skládám velký hold za naprosté minimalizování expozice, kvůli kterým nemám duchařské příběhy příliš v lásce. Film Ti druzí nebo Sirotčinec mají třeba expozici neuvěřitelně přehnanou. Watkins pokračuje v tradici studia Hammer (třeba zdezde), ve vší počestnosti a pietou a hned od prvního záběru přichází se scénami, které by v Hollywoodu v žádném případě neprošly. Ospalá díra Tima Burtona, která pracovala jen s odkazem Hammeru, je tak jen roztomilou variací na původní horrory a pomrkáváním na diváka. Žena v černém není žádná light verze, ale naprosto vážně míněný horror a pokud půjdete do kin s dobrým zvukem, doporučuji vzít si pleny. Minimálně u dvou scén jsem doslova nadskočil ze sedačky a někteří kolegové publicisté, kteří jsou známí svým ostrým perem na tom byli dost podobně.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist