Profesionální manželka (2009)

Potiche, Francie 2009, režie: Franҫois Ozon, scénář: Franҫois Ozon podle divadelní hry Potiche Pierra Barilleta a Jeana Pierra Gredyho, hudba: Philippe Rombi, střih: Laure Gardette, hrají: Catherine Deneuve, Fabrice Luchini, Gérard Depardieu, Karin Viard

103 minut, 35 mm a D-Cinema, 1.85:1, barevný

MFF v Benátkách – nominace na Zlatého lva za nejlepší film, Nominace na BAFTA – nejlepší zahraniční film, nominace na Césara – herečka (Catherine Deneuve), scénář, kostýmy, herečka ve vedlejší roli (Karin Viard)

Rok 1977, městečko Sainte-Gudule na severu Francie. Suzanne Pujole (Catherine Deneuve) je spořádaná hospodyňka a oddaná manželka továrníka Roberta Pujola (Fabrice Luchini), který svůj podnik na výrobu deštníků řídí železnou rukou. Zdá se být stejně nepřístupný a despotický jak ke svým dělníkům, tak k dětem a ženě. Po stávce a sesazení manžela se Suzanne nečekaně ocitá ve vedení továrny a k všeobecnému překvapení se ukazuje jako žena činu a zdravého rozumu. Najde si dokonce i milence (Gérard Depardieu – (Veřejný nepřítel č. 1 + Veřejný nepřítel č. 1: EpilogVálka policajtů, Diamant 13). Když se ale Robert vrací odpočatý a ve formě zpět, situace se komplikuje…

Francouzský originální název je Potiche. Slovo ve francouzštině znamená vázu nebo jiný drobný dekorativní předmět malé hodnoty, který si postavíme na poličku či krbovou římsu. V každodenní mluvě Francouzů je toto slovo používáno jako posměšné označení pro ženy, které jsou považovány za pouhé ozdoby svých partnerů, bez výraznější vlastní identity. Toto označení si svým vystupováním na veřejnosti vysloužily i některé ženy politiků či dokonce samy političky – například Madame Chirac nebo Ségolène Royal.

Film je plný politických narážek a jistě v něm poznáte osobnosti francouzského veřejného dění. Ozon ve filmu satiricky šlehne do vlastních řad, ale přitom nikdy nepřestane bavit. Pokud stojíte o to poznat Francii i v trochu kritičtějším duchu, než tradičním pohlednicovým způsobem, pak je to přesně film pro vás.

Ozon se v natáčení tohoto filmu opravdu vyžíval. Přestože je děj zasazený do minulosti, charakterizoval bych ho spíše jako ,,pohádkové retro“. O tom může svědčit přehršle světlých barev, vyfoukané účesy – Depardieu má obzvlášť ránu, podivné syntetické košile. Sledovat film je jako jít na večírek ke starým známým, u kterých si zkoušíte jejich staré oblečení a přitom se všichni smějí se slovy:,,Ty máš ale ránu“. Všichni herci pravidla tohoto večírku pochopili a Ozon je skvělý vedoucí, protože každý dostal šanci vyniknout.

Zvláštní uznání si musí zasloužit zejména ústřední milostný trojúhelník a zvláště pak netradičně obsazený Depardieu s Deneuve. Obě legendy francouzského filmu jsme na plátně v rolích manželů viděli už tolikrát, že si castingový režisér hodně ušetřil práci s tím, abychom jako diváci uvěřili jejich dávné lásce.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist