Surrealista Luis Buñuel

Natočený materiál se stříhal v Paříži odkud byl rovnou poslán na festival v Cannes. Buňuel tak neskutečným způsobem přechytračil španělské úřady. Když film vyhrál hlavní cenu Zlatou palmu byli španělští zástupci a vyslanci spokojeni s výsledkem. Na druhý den se však po komentáři deníku Osservatore Romano Španělsko od filmu oficiálně distancovalo. Snímek tam byl na dlouhá léta uložen do trezoru. Úředníci, kteří natáčení povolili čelili přísným trestům. V mnoha zemích běžela jen zcenzurovaná kratší verze, jako třeba v Německu.

Španělská kinematografie film plně rehabilitovala až v roce 1996, kdy byl vyhlášen filmovými profesionály a kritiky za nejlepší domácí film od vzniku kinematografie.

Dalším vrcholem Buňuelovy tvorby, který nelze opomenout je klasický film Belladona vzniklý v koprodukci Francie a Itálie, jenž zvítězil na MFF v Benátkách. Buňuel zde opět ostře podrobuje měšťácký způsob morálky zdrcující kritice. Hlavní hrdinka příběhu Severine (Catherine Deneuve) je manželka váženého lékaře, ovšem odpolední směny tráví v místním luxusním nevěstinci. Po manželově přepadení, důsledkem čehož oslepne a ochrne, ovšem dochází k nečakným zvratům. Surrealismus tohoto filmu spočívá kromě zápletky ve snových sekvencích, protože Buňuel chtěl podle vlastních slov dokázat, že je k perverznímu sexu lákán pouze v myšlenkách, nikoli ve vlastním životě. Film se stal jedním z Buňuelových největších komerčních úspěchů a režisér sám si ho vykládá zejména krásnými herečkami, které do filmu obsadil. Mimochodem film napsal Formanův douholetý kamarád Jean Claude Carriére.

Dalším výborným filmem je snímek Tristana, který se Buňuel snažil natočit dlouhých 10 let. Podařilo se mu to až poté, co byla trochu rehabilitovaná Viridiana v domovském Španělsku. Aristokratický Don Lope (Fernando Rey) se začne starat o svěřenkyni (Catherine Deneuve), kterou si osvojí po smrti její matky. Je nabíledni, že jeho původní šlechetné myšlenky se brzy promění v silnou sexuální žádostivost.Tristana od něj sice pochopitelně uteče, ale o čase se vrací a jejich další vztah prostě nemůže směřovat jinam, než k velké tragédii. Tristanu natočil Buňuel jako svůj první film po návratu do Španělska a jeho děj zasadil do překrásného Toleda.

Jediný film, za který Buňuel získal Oskara se jmenuje Nenápadný půvab buržoazie a  pojednává o skupině hostů přicházejících na večeři ke svému příteli. Když zjišťují, že přišli o den dříve, otočí se na podpatku a zase odchází. A to je teprve začátek. Filmu se budeme tento měsíc samostatně věnovat v rubrice Retro a legendy.

Na závěr mi dovolte citovat samotného mistra:

Jsem blízko svého posledního vzdechu a představuji si dost často svůj poslední žert. Sezvu ty ze svých přátel, kteří jsou přesvědčení ateisté jako já. Celí smutní mne obklopí kolem postele. A tu přijde kněz, kterého jsem zavolal. K velkému pohoršení všech se vyzpovídám, požádám o rozhřešení a přijmu poslední pomazání. Potom se otočím na bok a umřu.

Luis Buňuel zemřel 29. července 1983 v krásném věku 83 let.

Pages: 1 2 3 4

Přidat komentář

TOPlist