Nejlepší role Petra Čepka

Údolí včel (1967)

Petr Čepek, jehož ohromné charisma a tmavé havraní vlasy působí dodnes jako zjevení ztvárnil na stříbrném plátně spoustu nezapomenutelných rolí. Podívejme se na ty nejzajímavější.

Petr Čepek se narodil 16. září 1940 a od malička neměl zrovna na růžích ustláno. Jeho první kroky v branži byly často velice tvrdé a narážel zejména na svou nekompromisní a čestnou povahu, která nevyhovuje žádnému režimu. Díky své ohromné schopnosti vyjít s každým pak prošel životem bez ztráty květinky a s pověstí dobrého člověka, kterou maskoval pronikavým pohledem, kdy mu šel raději každý z cesty, aby nějakou nechytil.

Údolí včel (1967)

První film, který dnes zmíníme je Údolí včel, jehož natáčení již přiblížil Dan Adam v našem článku a diváci našeho filmového klubu ho viděli na projekcích, které jsme pořádali, včetně skvělé půlhodinové přednášce o křižácích, rovněž od Dana Adama. A jak se dostal Petr Čepek ke slavné roli Ondřeje z Vlkova? František Vláčilnabídl obě hlavní role křižáckého dramatu Údolí včel (1967) Janu Kačerovi. Kdyby měly obě postavy stejnou tvář, vynikl by jejich rozpor ještě dramatičtěji. Jenže technicky a finančně to nebylo možné. Kačer, který v té době působil v legendárním pražském Činoherním klubu, nabídl Vláčilovi a autoru scénáře Vladimíru Körnerovi do filmu služby svých divadelních kolegů. Čepek se chystal na roli Rottgiera a při jedné z čtených zkoušek, které se konaly v přítmí zkušebny, řekl polohlasem šest vět. Körnerovy se zježily všechny chlupy a podle hlasu okamžitě poznal svého Ondřeje z Vlkova. Vláčil jeho nadšení zprvu nesdílel, ale za Čepka se přimluvil i Jan Kačer, takže režisér moudře ustoupil. V nedávné době byl snímek znovuobjeven v Argentině, Španělsku a Velké Británii a naprosto právem se řadí k nejvybroušenějším klenotům domácí kinematografie.

Zřejmě ještě komplexnější film, který stále nebyl úplně doceněn, byť patří k nejlepším domácím filmům je snímek Adelheid, který poznal komunistický trezor a nehrál se často ani po listopadu 1989. Jeho téma je nejen kontroverzní, ale zároveň nepříliš komentuje o naší národní povaze. Respektive o tom, čeho všeho jsou v této kotlině někteří lidé schopni. Čepek, který zde představuje poručíka v záloze Viktora Chotovického je člověkem čestným, který neskutečně provokuje tím, že lidi nehodnotí podle politické příslušnosti, ale podle toho, jací doopravdy jsou. Někdy se v tomto filmu hledá více jinotajů, než tam opravdu je. Z mého pohledu ale přesně vystihuje správného a rovného člověka, v jehož životě politika a pletichaření nemají místo. Film je o mladém poručíkovi, který se těsně po válce dostává do znovuosídlovaného pohraničí, kde byli odsunuti Němci. V kraji řádí důstojníci československé armády, kteří udržují pořádek tím, že honí fašisty. Potíží je však v tom, že majetek, který se v pohraničí nachází svádí některé lidi k tomu, aby začali za fašisty označovat Němce, kteří v tomto kraji žili již po celá staletí a nikdy s Hitlerem nespolupracovali. Na německém statku, kde Chotovický operuje má jako služebnou dceru německého majitele. Chotovický není schopen odhadnout, zda je Adelheid opravdu ,,fašistická svině“, jak tvrdí jeho nadřízený, nebo jen právem otřesená dospívající dívka, kterou okradli rodiče o všechno. Skutečnost, že si jako voják, který má jen plnit příkazy vůbec položí tuto otázku povede k tragédii antických rozměrů.

Opravdovou lahůdkou, kterou ČepekVláčilem plánovali měl být Povětroň podle Karla Čapka, ale k jeho realizaci k naší velké škodě už nedošlo. Velmi mě to mrzí, protože to mohl být nádherný velkofilm vyprávěný vizuálem, který Čapek brilantní květnatou češtinou zachytil do knihy. Doufám, že se tohoto filmu v budoucnu dočkáme, ale musí se ho ujmout jen skutečně nejlepší filmaři.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist