Svatý rok (1976)

L’année sainte, Francie/Itálie 1976, režie: Jean Girault, scénář: Louis-Emile Galey, Jacques Vilfridkamera: Guy Suzuki, hudba: Claude Bolling, střih: Michel Lewin, hrají: Jean Gabin, Jean-Claude Brialy, Danielle Darrieux, Nicoletta Machiavelli, Henri Virlojeux

85 minut, 35 mm, 2.35:1, barevný

Max Lambert (Jean Gabin), je špičkový profesionální zloděj a právě si odpykává předlouhý dvacetiletý kriminál. Než ho zabásli, zakopal u kostela nedaleko Říma spoustu milionů ve zlatě. Měla to být poslední rána, která se ovšm samozřejmě vymkla kontrole. Jeho spoluvězeň Pierre Bizet (Jean-Claude Brialy) je všemi mastmi mazaný a ve starém lumpovi vycítí příležitost, jak začít znovu. Společně připraví plán útěku. V převleku za duchovní se snaží odletět do Říma, kam zrovna v té době směřují církevní hodnostáři z celého světa. Jenže na palubě se objeví teroristi, kteří nutí pilota obrátit letadlo na Tanger. Oba povedení gangsteři v kněžské sutaně musí zapojit všechno své myšlení, aby získali na svou stranu únosce, posádku, cestující, ale i zástupce spravedlnosti, kteří se začínají rojit jako včely.

Jeana Gabina jsme sice na stránkách Realfilmu již zmiňovali, ale samostatný film tu nemá. A to je velká škoda. Paradoxně začneme jeho posledním filmem, který tento fantastický národní klenot země galského kohouta natočil. Gabinova role Maxe Lamberta je jeho labutí písní a podle jeho přítele v posledních letech Philipa Noireta (Masky) přesně vystihuje jeho poslední role. Není veřejným tajemstvím, že Gabin byl ke stáru alergický na blbce a pokud ho někdo rozčiloval nebo ho nenechal dělat si, co chtěl, tak ho bez pardonu neposlal k šípku, ale dámy prominou, rovnou do prdele. A pěkně nahlas.

V té době jedenapadesátiletý režisér Jean Girault, který patřil mezi tradiční režiséry filmů s Luisem de Funésem (Četník ze Saint Tropez, Četník v New Yorku, Senzační prázdniny, Četník se žení a mnohé další), kterého Gabin opravdu obdivoval a vždy ho uměl rozesmát, se vrhl na tuto neuctivou komedii, které není nic svaté a vsadím se, že ve Vatikánu se jí ještě dnes upřímně smějí.

Svatý rok je typická evropská komedie, kterou třeba v anglosaském světě nikdo nezná. Respektive nezná. Zná jí Robert De Niro (Elitní zabijáci,Nelítostný soubojCasinoVšemocnýHvězdný prach,Taxikář) a newyorští filmaři, kteří v roce 1989 iniciovali remake s názvem We Are No Angel, který ale při vší úctě k režisérovi Neilu Jordanovi (Férový zloděj) a Seanu Pennovi (Fair Game, Strom života, Útěk do divočiny)  originálu nesahá ani po kotníky. A proč? Protože změna prostředí a zasazení děje do Ameriky zoufale nefunguje a polovina vtipů vyznívá do ztracena. Gabin a Brialy jsou totiž komičtí právě v tom, že komičtí být nechtějí a nechodí pro hlášky daleko. Když totiž řekne Gabinův kněz ,,prdel“ a pak toto pronese De Niro, jenž proslul velmi ostrým slovníkem v raných filmech a Sean Penn, tedy velmi ostrý hoch, je komika paradoxu naprosto mimo mísu.

Film není nikterak výpravný a staví zejména na slovní komice, ale ta stojí za to. Neodpustím si pár skvělých hlášek:

Komentování půvabné ženy, která je může poznat mezi cestujícími.

Brialy: A jaká je v posteli?

Gabin: No, dovolte. Nesmíte si plést duševní lásku se zvířecí vášní, doprdele!

Zrzavá cestující – tip staré panny: Vedle mě sedí nějakej chlap. Určitě mě začne ohmatávat. Muži na nás pořádají hony jako na zajíce.

Cestující: Letíte do Říma?

Gabin: Ano, Bůh si to přeje.

Americký cestující: My car.

Francouzka: Miláčku, tvoje problémy s auty nikoho nezajímají. Kup si francouzský vůz.

Brialy: Jsme v prdeli, monsiňore.

Svatý rok je skvělou komedií na sychravé nedělní odpoledne, kterému čas rozhodně neubírá na kvalitě. Spojenectví a špičkování ústřední dvojice, je rozhodně zajímavé. Vzájemná chemie je viditelná na první pohled a výtečně funguje na plátně. Realfilm snímek doporučuje všem milovníkům dobrých a chytrých komedií.

Přehrát trailer

Přidat komentář

TOPlist