V naší nepravidelné rubrice přehlédnuté filmy se podíváme na trojici zajímavých titulů, které se povětšinou netrefily ve správnou dobu do vkusu publika, ale rozhodně si zaslouží naší vaší pozornost.
Prvním z nich je drama Spáči režiséra Barryho Levinsona. Shakes, Michael, Tommy a John vyrůstají v čtvrti zvané Hell´s Kitchen. Páchají různé klukoviny, ale ta poslední se jim vymkne z kontroly a musí do pasťáku, kde je už na ně natěšený deviant Nokes. Léta běží a z chlapců se stanou chlapi, kteří se rozhodnou všem pomstít. Jenže tentokrát už to nebude žádná legrace.
Strhující drama natočil Barry Levinson podle autobiografické knihy Lorenza Carcaterryho a použil k tomu opravdu velmi silné výrazové prostředky. Některé pasáže jsou vskutku nezapomenutelné a celému filmu vévodí dva vynikající herecké výkony Kevina Bacona v roli sadistického devianta Nokese a Roberta De Nira v roli otce Bobbyho.
Německá kinematografie zajímavě reflektovala návrat socialismu a retro vlnu, která nás obklopuje filmem Občanská výchova Hanse Weingartnera. Jan a Peter jsou nejlepší přátelé už patnáct let a nejsou spokojeni s diktátem kapitalismu, proto se v noci vloupávají do domů bohatých Němců, když nejsou doma, aby jim přestavili nábytek a nechali vzkaz se slovy : Tučná léta jsou pryč. Vše se celkem daří až do té chvíle než Peter odjede a nechá svou přítelkyni Jule s nejlepším kamarádem, aby jí pomohl při nuceném stěhování z jejího exekucí zabaveného bytu. Jule se s Janem sblíží a po vypití láhve vína jí sdělí i tajemství o výpravách mezi boháče. Jule, kterou zruinoval právě jeden z boháčů se tak rozhodne přestavět s Janem jeho luxusní sídlo. Boháč se však nečekaně vrací a mladí lidé začínají mít na krku vloupání, napadení a únos. Situace se přiostřuje a názory bohatého kapitalisty a idealistických mladých lidí se vyhrotí na opuštěné horské chatě.
Zajímavý námět a herecké obsazení činí z tohoto socialistického snímku velmi dobrou podívanou. Na druhou stranu jistá formální nevyhraněnost pak příběh občas nepříjemně protkává četnými klišé. Celkově se však jedná o nadstandardní film s myšlenkou a několika opravdu dobrými herci. Film vznikl v koprodukci Německa a Rakouska a byl uváděn v oficiální soutěži na MFF v Cannes. Byl nominován na Evropskou filmovou cenu v hereckých kategoriích.
Minulou neděli jsem se nemohl odtrhnout od filmu Rukojmí, který se mi po letech na podruhé zdál slušně natočený. Jeff Talley psychicky nezvládne svůj neúspěch při policejní akci, které velel a kde zahynula rodina rukou svého fanatického otce. Rozhodne se proto odejít z kriminálně exponovaného velkoměsta do ospalé venkovské díry Bristo Camino dělat šerifa. Trojice mladíků, kteří už ke zločinu přičichli v rané pubertě se chtějí projet v luxusním terénním voze Waltera Smithe. Vloupou se proto do jeho domu, kde však narazí na celou mužovu rodinu. Jenže Smithův alarm už oznámil policii narušení bezpečnosti a běžná kontrola u vchodu do domu stojí málo obezřetnou mladou policistku život, když jeden ze zlodějů uslyší, že jejich auto před domem je už nahlášeno v policejní databázi. Karty jsou tedy na stole. Dům je obklíčen a přestává tak Talleyho jako venkovského šerifa zajímat, protože předává vedení svým bývalým kolegům. Situaci však zkomplikuje jeho přepadení ve voze několika maskovanými muži, kteří po něm chtějí DVD z obleženého domu. Talley se musí rozhodnout.
Rukojmí je film plný zvratů, který už od úvodních titulků dává najevo, že je poctivý. Režisérem je totiž snaživý absolvent Sorbonny Florent Siri, který si evropské diváky získal již Vosím hnízdem. Rukojmí je příjemným žánrovým filmem, který ví co chce a hlavně jak chce vyprávět a zdatně mu k tomu pomáhá typově přesné herecké obsazení v čele se značně omšelým Bruce Willisem (Red, Pulp Fiction, Pátý element, Sin City: Město hříchu, 12 opic). Film vznikl v Americko-Německé koprodukci.
Máte-li sami nějaký tip pošlete nám ho do redakce. Přehlédnuté filmy stále nejsou uzavřenou kapitolou.
