EXKLUZIVNĚ: Rozhovor s Theodorem Pištěkem

EXKLUZIVNĚ: Rozhovor s Theodorem Pištěkem

9. května jsme natočili rozhovor s Theodorem Pištěkem (zde krátký report z natáčení). Na celý rozhovor se vším všudy jsme měli 30 minut a nebyl čas na opravu, takže jsme museli natáčet alá prima. A to je vždycky sázka do loterie. Nicméně mistr nám bez okolků odpověděl na vše, co nás zajímalo. Je skutečně neuvěřitelné, jakou energií oplývá v tak požehnaném věku. Takže dlouho očekávaný exkluzivní rozhovor s mistrem Pištěkem o jeho filmařské kariéře je tady a můžete si ho jak přečíst, tak přehrát v obrazové podobě.

Rozhovor s Theodorem Pištěkem >> Přehrát na YouTube

EXKLUZIVNĚ: Rozhovor s Theodorem Pištěkem

RF: Pane Pištěku, v oboru filmového kostýmního výtvarnictví patříte bezesporu k legendám české, ale zejména světové kinematografie. Připomeňme našim čtenářům a divákům, že jste autor kostýmů k jedinému českým státem dosud uznanému filmu jako národní kulturní dědictví Marketa Lazarová, držitel Oskara k americkému velkofilmu Amadeus, nebo držitel Cézara za evropskou koprodukci Valmont. Zajímalo by mě, který způsob natáčení vám vyhovuje víc, zda český, hollywoodský a nebo evropský.

TP: Jednak je to hrozný, když člověk začíná bejt legenda. Je lepší bejt začátečník. Jak už je někdo legenda, tak je po všem. Moje filmování se nedá míchat. To jsou hrušky a jabka. Jedno je natáčení v Česku a jedno je natáčení v Americe. A to se nedá srovnávat. To je prostě o něčem jiným. Já nemůžu říct, že by mi něco vyhovovalo víc, protože pokaždý to dělám se stejným nasazením. Samosebou velice zvláštní je, že lehčí práce, co se peněz týče, byla vždycky za sociálizmu, protože jak řek Lenin, film je nejdůležitější umění a dohadování s mladým americkým producentem byl vždycky humus. A taky samosebou ze socialistickýho krev netekla. To bylo všechno jednodušší.

RF: Marketa Lazarová je filmové dílo, které se naprosto vymyká standardům českého filmu. A to zejména tím, že každý kdo se na filmu podílel ze sebe dostal co nejvíc. Na vašich kostýmech ve filmu mě naprosto dostává autenticita. Přesně takhle si představuji, že lidé chodili ve 13. století. Jak jste se na to připravoval, když se nám z té doby dochovalo tak málo artefaktů a písemných pramenů.

TP: To je otázka studia a debat, dlouhých debat s režisérem, protože knižní materiál je strašně řídkej. Je jen několik kancionálů, kde něco můžete najít a většinou vám to přinese ještě potíže a ještě zjistíte nějakej termín, jako smolník pro zbrojnoše a nikdo v muzeích vám neřekne, co to vlastně bylo. Takže to byla vlastně dost detektivní práce dostat se k tomu, co to byl smolník. Nakonec jsme se k tomu dostali a ta autenticita potom byla nezpochybnitelná.

EXKLUZIVNĚ: Rozhovor s Theodorem Pištěkem

RF: V dnešní době, kdy se maximálně zjednodušuje, se šmahem odsuzuje domácí tvorba v době normalizace. Přesto zde vznikla minimálně v první polovině 70. let řada ambiciózních děl, byť se pak velmi obtížně dostávala za hranice. Máte z této doby nějaký film, na kterém jste pracoval a jste na něj pyšný?

TP: První můj film byl jeden z nejlepších a to byla Holubice od Vláčila. Na to vzpomínám velmi rád, protože tam bylo na tom filmu širší spektrum práce. Posléze výbornej film bylo taky Údolí včel, to byl znamenitej film, strašně rád vzpomínám na Krejčíkovy Hry lásky šálivé. Takže určitě se našlo pár filmů, na který člověk může bejt hrdej.

RF: Film, který znají desítky miliónů diváků po celém světě, se jmenuje Amadeus a Vy jste jako autor kostýmů za něj získal nejvyšší filmové ocenění pro profesionální filmaře – amerického Oskara. Podle jedné legendy Vás Miloš Forman musel přemlouvat, abyste se na filmu podílel, protože si myslel, že Vás jeho nabídka nebude zajímat. Jak to vlastně bylo?

TP: No tak to je legenda, pouze. Poněvadž pravda je úplně jiná. Začalo to tak, že jednou uprostřed noci mě vzbudil telefon a ozvalo se: „Tady Miloš.“ A bylo to velice krátký, rychlý a jednoduchý. Zeptal se mne. „Troufneš si na velkej film?“ No já sem řekl: „Samozřejmě.“ A tím to skončilo. Pak se začalo filmovat. Ale musím říct, že důležitou roli v tom rozhodnutí sehrál Mirek Ondříček, který už byl právě v Americe a připravoval ten film. Tam si byli dobře vědomi, že řadovej americkej návrhář kostýmů má jenom velice kusý vědomosti o tom, jak vypadala Evropa v Mozartově době. Takže usoudili, jednak, že se to bude točit v Praze a hlavně, že by to měl dělat Evropan. Až to padlo na mě.

EXKLUZIVNĚ: Rozhovor s Theodorem Pištěkem

RF: Nikde jsem se nedočetl, jaký jste měl pocit, když jste se dozvěděl, že jste v ohromné konkurenci kostýmních výtvarníků vyhrál. Jen připomínám, že tehdy byli nominováni např. výtvarníci za film Cesta do Indie Davida Leana, kostýmní drama Jamese Ivoryho, dobový film z 30. let Roberta Bentona, či sci-fi Petera Hyamse. Jaký jste měl pocit?

TP: Na to už jste delší dobu připravovanej tím, že probíhají nominace. A když už jste jednou nominovanej, i když si řikáte stokrát: „To nemůžu dostat.“, a všichni ostatní to okolo vás říkaj taky, tak v koutku duše Vám to vrtá hlavou, co by se náhodou stalo, kdyby to dopadlo. Pravda je ta, i když se tomu všichni divěj, že je to skutečně tajemství do poslední chvíle. To se neví až do okamžiku, kdy ty dva chlapíci vyndaj z kufříku zalepený obálky. No takže já sem potom propad takový beznaději, že jsem vlastně nebyl připravenej. Když to dopadlo, tak jsem nebyl upravenej, neměl jsem zapnutý sako. No prostě to bylo strašně hektický a nerad na to vzpomínám, protože vím, že jsem nebyl suverénní.

RF: A na závěr otázka, kterou jsme zatím položili všem, které jsme zpovídali. Který film shledáváte jako mistrovské dílo z hlediska kostýmů?

TP:V první řadě je to Marketa Lazarová. Něco takového se už neodehraje. Protože tam bylo nejširší pole pro fantazii. Vycházeli jsme z toho, co ta čeleď zbojnická Kozlíkova, z čeho mohla vyrábět ty svoje předměty. Eliminací Vám vycházelo, že měli dřevo, kamení a zvířecí kosti. A teď z toho musíte vycházet a pustit fantazii na špacír. No samosebou by byl nesmysl říkat, že ne Amadeus, ale pro mně osobně je můj přínos lepší ve Valmontovi. Protože jsem věděl už spoustu věcí, který jsem na tom Amadeovi teprve hledal.

RF: Já Vám děkuji za rozhovor a na závěr dáváme zpovídané osobnosti dárek. (Ondřej Slanina podává panu Pištěkovi svou knihu Slavná světová filmová klasika). To je kniha kterou jsme napsali a vydali a je tam i Váš Amadeus.

TP: Bezvadný. (prohlíží si knihu)

RF: Děkujeme za rozhovor!

Přidat komentář

TOPlist