Život po životě (2010)

Hereafter, USA 2010, režie a hudba: Clint Eastwood, scénář: Peter Morgan, kamera: Tom Stern, střih: Joel Cox, Gary Roach, hrají: Matt Damon, Cecile de France, Bryce Dallas Howard, Thierry Neuvic, Frankie McLaren, Georgie McLaren

129 minut, 2.35:1, 35 mm a Redcode Raw, barevný

Francouzská novinářka Marie (Cécile De France) zažije vlnu tsunami v Thajsku. Její setkání s oním světem jí navždy změní život. George (Matt Damon) je sice americký dělník, ale od dětství má zvláštní dar komunikovat s dušemi zemřelých lidí. Londýnský školák Marcus ztratí své dvojče Jasona a potřebuje nutně odpovědi na otázky, které s odchodem milované osoby vyvstávají. Navíc je jeho matka závislá na heroinu a sama svůj život ukočírovat nezvládne. Všichni tři hledají přes smrt své místo v životě, ačkoli má každý úplně jinou motivaci. S myšlenkami na smrt se totiž život zkrátka žít nedá.

Film Život po životě kritici sestřelili a já čekal, že se Clint Eastwood vrhl na vzpomínky senilního starce. Jak hluboce jsem se mýlil. Přiznám se bez okolků, že mě téma posmrtného života vždy velmi zajímalo a každý snímek, který se na toto téma objevil jsem se zájmem sledoval. Film Hráči se smrtí producenta Michaela Douglase patří mezi mé oblíbené filmy a mám i ,,guilty pleasure“ v podobě filmů, kde se řeší nějaký zločin z minulosti typu Znovu po smrti (Dead Again) a v dospívání jsem nepohrdl ani thrillerem Nůžky se Sharon Stone, ale dnes už bych to asi nedal.

Život po životě je z trochu jiné kategorie filmů. Je to paralelní příběh tří postav, který se odehrává na čtyřech lokacích, které jsou navíc na třech kontinentech a název je poněkud matoucí. Film totiž klame svým názvem. Život po životě totiž o posmrtném životě vůbec není. I přes melancholickou notu Clinta Eastwooda je totiž především oslavou života. Eastwood zde podobně jako ve svých nejslavnějších filmech vysílá své hrdiny navzdory předsudkům a soudům okolí do nových životních bitev.

Kameraman Tom Stern opět používá svůj caravaggiovský šerosvit, který s tématem filmu bezprostředně koresponduje a Eastwood s ním inscenuje několik scén, které se mi vryly do paměti. Kromě poněkud prvoplánové úvodní vlny tsunami, která je tam bezesporu na přání producenta filmu Stevena Spielberga se jedná o snímek komorní, který ovšem překvapí příjemnými civilními hereckými výkony a několika působivými hereckými scénami. Na filmu také oceňuji Eastwoodovu klidnou režii. Tam, kde by silné téma lákalo k obnažení emocí až na dřeň volí Eastwood umírněný civilní tón odpozorovaný ze skutečného života. Pár zhroucení jsem už viděl a nikdo přitom do ničeho nekopal ani neházel věcmi o zem. Tato emoce náleží ke vzteku.

Žízeň po životě není typický americký film a Eastwood s Peterem Morganem ani typický americký film natočit nechtěli. Jejich inspirace francouzskými snímky vyprávěnými z několika pohledů, které se nakonec protnou v uspokojivém, byť nikoli přímo oslňujícím finále je však nejen zřejmá, ale i přiznaná.

Film Život po životě nabízí přirozené herecké výkony, z nichž vyniknou zvláště Matt Damon (Zelená zónaSkrytá identita, Nákaza), Bryce Dallas Howard a Cecile De France a v rámci žánru patří k solidnímu nadprůměru, který je určen spíš přemýšlivějšímu publiku než širokému hlavnímu proudu zvyklému na výbuchy, roboty a létající panáky s plastovými helmami.

Přehrát trailer

Přidat komentář

TOPlist