Pelíšky (1999)

ČR 1999, Pelíšky, režie: Jan Hřebejk, scénář na motivy knihy Petra Šabacha Hovno hoří: Petr Jarchovský, kamera: Jan Malíř, střih: Vladimír Barák, hudba: archivní, hrají: Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Emília Vašáryová, Kristýna Nováková, Michal Beran,

115 minut,  formát:16 mm (35 mm – filmové kopie), barevný

V dejvickém domě v polovině šedesátých let spolu žijí nedobrovolně dvě lampasácké rodiny. Zatímco v jedné je hlavou bývalý válečný veterán a vyznavač tradičních lidských hodnot, který je ovšem nerudný cholerik (Jiří Kodet), pak v druhé vládne řád současného přesvědčeného komunistického vojáka, který je zase neuvěřitelný vůl (Miroslav Donutil). Pakliže k tomu přidáte problémy s dospíváním, milostný trojúhelník a neuvěřitelnou situační komiku, pak už víte na čem jste.

Jan Hřebejk (Kawasakiho růže, Nevinnost, Svatá čtveřice) natočil na svou dobu a tuzemské poměry vysokorozpočtový film Šakalí léta, který sice byl kultovní, ale jeho výsledky zůstaly za očekáváním. Zkrátka se nezaplatil. Hřebejk tak musel čekat dlouhých pět let na realizaci projektu, který zejména díky literární předloze Petra Šabacha a jeho osobitému humoru jevil značný potenciál. Hrdinou kultovního filmu se nakonec ukázal do té doby nepříliš úspěšný režisér Ondřej Trojan (Občanský průkaz).

Trojanovi se Pelíšky líbily, s tvůrci se kamarádil, ale to bylo tak všechno, co s tím mohl dělat. Jednoho krásného dne se dostala Hřebejkova a Jarchovského látka do televize a začal z toho vznikat dvoudílný retrofilm. V časovém sledu, který pro tento příběh není důležitý se však objevil Jiří Menzel, který mladým tvůrcům poradil:,,Upozaďte linii puberťáků a přihoďte kontrast jejich rodičů, kteří si ten osmašedesátý opravdu prožili.“

V momentě, kdy se toto andělské políbení dostalo k oběma pánům objevilo se něco, co nikdo nečekal: divácký hit. Ondřej Trojan se filmu ujal jako producent a z dvoudílného filmu začal vznikat regulérní samostatný celovečerní film. Trojan sháněl sponzory, vymýšlel merchandising jak v hollywoodských produkcích a vzal si k srdci velkou poučku, kterou se v Čechách řídí jen málo filmařů, kteří jsou paradoxně ti nejúspěšnější:,,S odpovídající profesionalitou a technickou kvalitou rostou tržby.“ V momentě, kdy Pelíšky vstupovaly do kin, tak bylo na světě skvěle zvládnuté PR, poutavý příběh a šuškanda, že se podařila natočit velká zábava. Zrodil se hit.

Jenže k němu bylo před natáčením opravdu hodně daleko. Miroslav Donutil se pro roli skvěle hodil i typově, protože jeho postavy v Tankovém praporu a Černých baronech si získali lidovou proslulost, kterou interpret ještě prohluboval svou ,,road show“ přenášenou celostátní televizí. Podstatně větší úskalí ovšem skýtala role veterána československé armády, který sice nikdy nebojoval, ale jeho bratr létal v legendární Bitvě o Anglii. Tato role je podstatně hlubší než jen komická figurka, protože se jedná o generační výpověď lidí, kteří neměli v totalitním režimu na růžích ustláno a přitom neslevovali ze svých morálních zásad. Je celkem pochopitelné, že byli ostatním trnem v oku, protože zkrátka neplavali s proudem, ale na druhou stranu byli v soukolí diktátu na nejnižší možné příčce. Ta nakonec připadla Jiřímu Kodetovi.

Kritiky na Pelíšky byly smíšené a dokonce ani ohlasy ve filmové branži nebyly v době uvedení jednoznačné. Pelíšky jsou lidovou komedií v tom nejlepším slova smyslu. I přes tragický závěr filmu jsou Pelíšky velmi vydařenou retrokomedií, která se po právu stala kultovním filmem a viděly jí miliony diváků.

Přehrát trailer

Přidat komentář

TOPlist