Skřivánci na niti (1969,1990)

Všichni dobří čeští filmaři 6. díl

Československo 1990 (natočeno 1969), režie: Jiří Menzel, scénář: Bohumil Hrabal, Jiří Menzel podle sbírky povídek ,,Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet“, kamera: Jaromír Šofr, hudba: Jiří Šust, střih: Jiřina Lukešová, hrají: Rudolf Hrušínský, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská, Vladimír Ptáček, Naďa Urbánková, Vlastimil Brodský

90 minut, barevný

Padesátá léta 20. století. V Kladenských ocelárnách se tedy dějí věci. Političtí živlové, emigranti, intelektuálové, kteří kladli tuhému komunistickému režimu odpor jsou odklizeni k těžké manuální práci, kde nad nimi dohlíží bdělá stráž a jako na smutné memento staré doby se ukazují dětem generace nové, pokrokové.

Jiří Menzel si na konci šedesátých let bláhově myslel, že éra uvolněnosti 60. let povede i k toleranci a odpuštění starých křivd. Co jsme si, to jsme si. O tom, že myslet si cokoli v českým státem hlídané kinematografii není potřebné se přesvědčil na dlouhých 21 let. Všechny známé trezorové filmy z 60. let se alespoň párkrát promítali, ale Skřivánci byli tak nestravitelným soustem, že bylo českým státem zakázáno film pustit. Jiří Menzel si totiž dovolil natočit svůj a Hrabalův názor na svět, který vychází z toho, že lidi by si měli odpouštět.

,,Jak se máte, pane doktore?“

,,Děkuju. Od tý doby, co mě vyhodili ze zaměstnání, vystěhovali z bytu a div nezavřeli, tak je to čím dál lepší.“

V roce 1965 vyšla antologie povídek Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Menzel použil čtyři ze sedmi povídek, které na sebe časově i tématicky navazují a sestavil z nich filmový scénář. Ve filmu pracuje s ansámblem herců, kteří společně s kladenskou továrnou vytváří odraz doby 50. let.

Název filmu vychází podle režisérových slov ze stejnojmenné kruté dětské hry s těmito pravidly. Kousky chleba se příváží na nit a hodí se slepicím. Slepice pak chleba sezobnou a zůstanou viset na těch nitích, pak se sváží a zůstanou pevně v moci dětí. Jen pro zajímavost, distribuce filmu měla být podpořena ještě sloganem:,,Barevná pohádka o budování naší vlasti.“

Jiří Menzel do filmu obsadil herce, se kterými již dříve pracoval, což je ostatně rys celé jeho filmové tvorby. Z jeho obvyklého ansámblu vyčnívá herec, kterého ovšem Menzel pravidelně neobsazoval. Jednu z nejlepších rolí ve filmu hrál totiž Jaroslav Satoranský, který zde ztvárnil postavu bachaře Anděla. Jeho postava hodného dozorce si ve filmu vezme za manželku romku, kterou chce zcivilizovat. Asi málokomu této tragické postavy ve filmu nebylo upřímně líto, což jednak svědčí o skvěle napsaném charakteru a druhak na hereckém mistrovství tohoto herce. Skvělý herecký výkon ve filmu ovšem tradičně předvádí Rudolf Hrušínský. Ten zde hraje nejodpornějšího levicového oportunistu české kinematografie, který je navíc evidentně pedofil. Společně s panem Kopfrkinglem ve Spalovači mrtvol tak vytvořil dvě nejhrůznější kreace v dějinách českého filmu.

Skřivánci na niti se kromě výborně napsaného scénáře vyznačují především skvěle zvládnutým řemeslem a technickou virtuozitou. Tradiční kameraman Jiřího Menzela Jaromír Šofr (S čerty nejsou žerty) dodává scénám další rozměr ve využití barevné škály. Schválně si povšimněte budovatelské prozářenosti scény stalinisty Vladimíra Šmerala nebo naopak hrůzné potemnělosti při koupání romských dětí.

Film měl mít premiéru v prosinci 1969, ale neměl. Zvláštní persona doktor Purš toto rozhodnutí zdůvodnil na sjezdu ÚV KSČ:,,Z obecně humanistických principů film v širším kontextu zpochybňuje princip třídnosti, satirizuje přeměny, ke kterým došlo po Únoru 1948, a celý proces budování socialismu…“

Herci film viděli jednou ve střižně a pak už směřoval směr na pražský Žižkov. Z něj byl vyndán pouze k odeslání na propagandistické účely do zemí Varšavské smlouvy, kde se vysílal jako mimořádné pochybení stranické politiky.

Film se tak dočkal premiéry až v roce 1989. Premiéra se konala symbolicky v prosinci, tedy přesně 20 let od natočení filmu a i v době sametové revoluce, kdy kina zela prázdnotou a lidé chodili cinkat klíči se slovy:,,Konec vlády jedné strany,“ byla představení po celé vlasti vyprodána několik týdnů.

Kritiky byly smíšené, protože se ukázalo, že sice máme svobodný tisk, ale myšlení u některých recenzentů nestaví na hodnocení filmu, ale na vlastním názoru na hodnocení doby, které je v tomto případě naprosto irelevantní.

Film zvítězil v oficiální soutěži na MFF v Berlíně, kde vyhrál prestižního Zlatého medvěda.

Přehrát trailer

Přidat komentář

TOPlist