Zvětšenina (1966)

Blow Up, Velká Británie/Itálie, USA 1966, režie: Michelangelo Antonioni, scénář: Michelangelo Antonioni, Antonio Guerra podle povídky Las babas del diablo Julio Cortázara, kamera: Carlo Di Palma, střih: Frank Clarke, hudba: Herbert Hanckock, hrají: David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles

111 minut, 1.85:1, 35 mm, barevný

Zlatá palma v Cannes za nejlepší film, nominace na Oskara – režie a scénář

Módní fotograf Thomas (David Hemmings) je úspěšný mladý fotograf, který v současném Londýně žije nezávazně, moderně a bez předsudků. V parku vyfotografuje pár snímků, aby uspokojil svou uměleckou potřebu a následně se v jeho ateliéru objeví mladá žena, která mu nabídne své tělo výměnou za fotky, které pořídil v parku. Thomas udělá zvětšeniny fotografií a má dojem, že zachytil vraždu, ale druhý den zmizí jak fotky s negativy tak mladá žena.

Producentem snímku Zvětšenina byl slavný Carlo Ponti, který si zakoupil práva na satirickou povídku Julia Cortázara „Las babas del diablo“ a hledal pro ní vhodného režiséra. Ponti byl muž velkého světa, stál za FelinnihoSilnicí, vydělával ohromné peníze přes svojí společnost, která poskytovala své služby hollywoodským produkcím v Itálii. Zvětšeninu nemělo smysl Fellinimu vůbec nabízet, protože se ve zlém rozešli a Antonioni byl v té době režisér s pověstí skutečného filmového umělce, jehož filmy měly něco společné – nic nevydělaly. A Ponti to dobře věděl, proto udělal režisérovi štědrou nabídku, oznámil mu, že se bude film točit v angličtině a v Londýně. Antonioni chvíli váhal, protože se to zprvu nejevilo jako jeho osobní látka, ale nakonec nabídku přijal.

Postava módního fotografa měla svůj reálný předobraz hned ve dvou skutečných lidech a to Davidu Baileymu a Terrenci Donovanovi, z nichž prvně jmenovaný byl dokonce chvíli vážně zvažován k tomu, že si sám sebe zahraje i na plátně coby filmový Thomas.

Zvětšenina byla pro Antonioniho první zkušeností se světovou produkcí a zřejmě tento mírný a tichý člověk netušil, jaké argumenty ho budou čekat třeba jen při castingu. Antonioni si pro roli Jane vybral švédskou herečku Evu Britt Strandberg, kterou však američtí producenti odmítli s tím, že má divný nos. Na její místo tak okamžitě nastoupila Vanessa Redgrave s pevným poprsím a nosánkem, tak akorát. Hlavní úlohu skvěle ztvárnil typově přesný David Hemmings „Gladiátor, který se stal sex symbolem pro celou generaci diváků.

Ve studiu MGM brali Zvětšeninu vážně. Záměrně film točili v Evropě, ale to neznamenalo, že by ho nechtěli uvést na americkém trhu, naopak. Chtěli, aby byl film odvážný, sexy a líbil se mladým divákům. Jenže studio mělo podepsaný tzv. Production Code, který byl pochopitelně zabijákem takového filmu a přestože film má erotické scény, tak jsou v mezích dobrých mravů. Scéna, kdy má nahá žena ruce přes prsa a hovoří do kamery svůj text byla tehdy v Británii naprosto nemyslitelná. U Production Code a jiných nástrojích organizace MPAA udělující diváckou příslušnost však míra nahoty byla vždy předmětem sporů. Jeden z cenzorů jednou prohlásil:,,Každá scéna, při které mám erekci musí pryč!“ A takových je ve Zvětšenině celá řada. Studio MGM nakonec založilo pouze za tímto účelem produkční firmu, ve které si film vyrobil a tím se vyhnuly případnému skandálu, který by mohl ohrozit akcie mateřské firmy.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist