Psycho (1960)

Psycho

USA 1960, režie: Alfred Hitchcock, scénář: Joseph Stefano podle knihy Roberta Blocha, kamera: John L. Russell, hudba: Bernard Herrmann, střih: George Tomasini, hrají: Janet Leigh, Anthony Perkins, Vera Miles, John Gavin, Martin Balsam

109 minut, 1.85:1, 35 mm, černobílý

nominace na Oskara – režie, herečka ve vedlejší roli (Janet Leigh), černobílá výprava a kamera

Film:

Marion Crane (Janet Leigh) prchá s ukradenými penězi. V noci se ubytuje v osamělém motelu, kde se jí na první pohled docela zamlouvá sympatický syn majitelky Norman Bates (Anthony Perkins). O chvíli později je zavražděna ve sprše. Po jejích stopách se vydává její sestra (Vera Miles).

Psycho (1960)

Alfred Hitchcock byl slavný a bohatý filmař, ale stále vyhledával nové výzvy. Když se rozhodl zfilmovat předlohu Roberta Blocha věděl, že má trhák. Vykoupil náklad celé knihy a šel přesvědčovat výrobní manažery Universalu, aby mu přidělili Psycho jako zakázku. Těm se to ale nezdálo. Říkali, že ten film není elegantní hitchcockovina, ale psychologický thriller a navíc je moc násilný. Hitchcock trval na svém a chtěl námět za každou cenu točit. Nakonec se mu podařilo hlavouny studia přesvědčit, ale pod podmínkou, že bude mít film nižší rozpočet než obvyklé 3 miliony. ,,Není problém, natočím to s televizním štábem,“ odvětil Hitchcock a pustil se do dalšího odvážného dobrodružství za pouhých 800 000 dolarů.

Hitchock si nejprve najal tým na rešerše, aby mu zjistil všechny informace o Edu Gainovi (masový vrah, který byl inspirací pro Texaský masakr motorovou pilou a Mlčení jehňátek), projel s fotoaparátem místa z Marionina útěku, aby vše odpovídalo realitě, nechal nafotit skutečný dům a šatník jisté ženy ve Phoenixu, která byla postavě podobná, aby se měl kostýmní výtvarník o co opřít. Doma bodal nožem do melounů, čímž si zkoušel zvuk pro efekty a ptal se osobně v pohřebním ústavu, jak by vypadala mrtvola v určitém stadiu rozkladu, kdyby si jí někdo doma amatérsky mumifikoval. Pracovníci pohřební služby po projekcích filmu jen uznale kývali hlavou.

S televizním štábem a neznámými herci diváky příliš neokouzlíte a proto Hitchcock angažoval i jednu skutečnou hvězdu Janet Leigh. Diváci tak šli na film v domnění, že jdou na napínavý film s půvabnou herečkou v ohrožení. Jenže, chyba lávky. Diváky totiž nejdřív donutil fandit zlodějce (Janet Leigh), aby jí nechal zabít téměř na začátku filmu ve sprchovém koutě osobou v ženských šatech dlouhým kuchyňským nožem. Tato scéna byl ostatně důvod, proč chtěl Hitchcock film točit. A nebylo to kvůli násilí, ale pochopitelně kvůli hrátkám s formou. Film točený v hektickém tempu se jen pro tuto scénu zasekl na 7 dní v koupelně. Ačkoli měl vyrobenou figurínu, z které v podpaždí stříkala krev, rozhodl se pro dublérku, která nakonec trávila celé své angažmá pod proudem vody. Sekvence ubodání nebohé dívky zabere 45 sekund a Hitchcock změní sedmdesátkrát postavení kamery. Trpělivost růže přináší, scéna ve sprše se zapíše divákům do paměti po následující generace. Pokud se nebojíte, pak mrkněte sem.

Bernard Hermann

Obrovskou zásluhu na úspěchu filmu má skladatel Bernard Herrmann, kterého Hitchcock nemínil původně angažovat. Nechtěl použít orchestrální hudbu, protože měl v úmyslu natočit strohý a jednoduchý film. Herrmann ho přesvědčil, když mu přinesl nahrávku z kombinace tónů a zvuků, které už při samotném poslechu vyvolávaly stísněné pocity. ,,To je ono!,“ zvolal Hitchcock a použil motiv pod slavnou scénu ve sprše. Pak už nic nebránilo tomu, aby Herrmann mohl složit pro film celou partituru. Herrmannova minimalistická hudba patří k tomu nejlepšímu, co kdy kdo v tomto žánru složil.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist