Mary a Max (2009)

Při vyhlašování Oscarů za rok 2004 kraloval Peter Jackson a jeho Pán prstenů: Návrat krále. Ovšem na poli krátkometrážního animovaného filmu zvítězila osobnost, jenž již minimálně v té době patřila k vycházející hvězdě současné animace. Adam Elliot si jde pro zlatého plešouna za snímek: Harvie Krumpet. V tu chvíli je jasné, že tento dvaatřicetiletý mladík si brzy střihne nějaký svůj celovečerní debut.

mary_and_max1

A opravdu se tak děje. Adam Elliot přijímá práci na projektu, který mu zabere pět let práce. Od tvorby postav (je jich celkem 212), prostředí, zvířat i předmětů (těch má zde být na 475), až po příběh a ladění scénáře. Samotné natáčení pak již trvá sedmapadesát týdnů (více než jeden rok), vystřídá se u něj na padesát filmařů a animátorů. A během jednoho dne jeden filmařský tým (denně jich pracovalo několik nezávisle na sobě) vytvoří pouhé čtyři vteřiny filmu.

Do samotného příběhu Adam Elliot propojuje své vlastní zkušenosti. Jak je v úvodu řečeno, celé dílo je vytvořeno na motivy skutečné události. To proto, že samotný režisér filmu (jenž vyrůstal v Austrálii) si již přes dvacet let píše s mužem z New Yorku, který trpí Aspergerovým syndromem (vývojová porucha považována za mírnou formu autismu). Odtud zřejmě i vznikla postava Maxe.

Mary-and-Max_2

Příběh je vyprávěn pohledem malé holčičky, jejím dětským pohledem na svět, která si jednoho dne náhodně vybere jméno New Yorského občana, aby dostala odpověď na několik svých otázek. Shodou okolností si Mary Daisy Dinklová vybere samotáře s Aspergerovým syndromem, židovského starého mládence, Maxe Horowitze. Vznikne tak přátelství trvající dlouhé roky.

Celý film stojí na vztahu, který mezi sebou Mary a Max vybudují. Je umě vyprávěn skrze dopisy i vypravěče, jenž svůj komentář uzpůsobuje až ironickým přízvukem do světa, který Mary a Max vnímají. Zde se neříká, že: „Mary při pohledu na pejsky si zasteskla, že žádné kamarády nemá.“ Místo toho uslyšíte: „Mary si také přála mít kamaráda, kterého by mohla obskakovat.“ Zde i vypravěč zůstává na úrovni postav a nesnaží se být kdesi objektivně nad nimi. Příběh pocity hlavních hrdinů skvěle využívá a ve formě komentátora, pečlivě zvolenými slovy je servíruje vám, divákům. To má ten efekt, že si postavy buď ihned zamilujete, nebo celý film odvrhnete, jako plastelínové divadlo s blbým doprovodným komentářem.

mary and max 3

Humoru je snímek plný. Od první minuty, kdy běží úvodní titulky je vám jasné, že tady se hraje i na notu smíchu. Ovšem nějakou větší emotivní hloubku mu též upírat nemůžeme. V průběhu sledování, vlastně už v první polovině, snímek pomalu sklouzává do černého humoru, aby na samotném konci převážila kola dramatické zápletky, tedy vztahu Mary a Maxe, který se během let, kdy Mary dospívá, mění a vyvíjí.

Jak se toto dílo snaží vypadat na jednu stranu dětinsky, tak na druhé straně je i filozofická hloubka. Už v samotném použití barvy to jde poznat. Ta zde má též velice důležitou roli. Svět Mary je barevnější, ale nikoli pestře barevný. Objevíte v něm sice červenou, ale jinak mu dominují odstíny hnědé. U Maxe a New Yorku již barva není krom černé a bíle téměř vůbec. Svět mrakodrapů tak působí až nehostinným dojmem, kde se žije z donucení, nikoli dobrovolně. Ovšem když Max dostane poštou od Mary čepičku s červenou bambulí, o to více pak s Maxem cítíte tu radost z obyčejného dárku, který rázem prozáří pochmurné odstíny šedi.

mary_and_max04

Mary a Max patří k tomu nejlepšímu, co nám animované filmy kdy nabídly. Je tu hluboký i dojemný děj, protkaný nitkami dětinského i černého humoru, který prostě do života patří. Každá jeho minuta i barva je promyšlená, stejně jako detaily postav i předmětů, které stojí za to vidět v maximální dostupné kvalitě. Doprovodný komentář nejen umě popisuje dění, ale i dopomáhá vžít se do hlavních postav. Za těch devadesát minut pak máte pocit, že jste s Mary a Maxem prožili celý život. Ano, je to krátké, ale o to silněji pak ve vás bude rezonovat pocit, že jste viděli něco, co se jen tak nebude opakovat.

Přehrát trailer

Přidat komentář

TOPlist