Jak se točí film BARDI: Scénárista jako sluha textu

Přinášíme vám další díl seriálu z filmařské kuchyně, aneb jak se točí film BARDI. Tentokrát se zaměříme na psaní scénáře s autorem scénáře a režisérem Ondrou Slaninou.

ondra slanina

Režisér, scenárista a producent snímku Ondra Slanina nosil v hlavě nápad na natočení filmu z divadelního prostředí několik let. Jako milovník prken, která znamenají svět, nehodlal divadlo zneužít jen jako pouhou kulisu, chtěl natočit komorní komedii, kde se divadlo mění z filmového prostředí v jeden z ústředních „charakterů“ filmu. Samotný scénář filmu Slanina napsal na své chalupě, kam utekl před civilizací. Denně začínal psát kolem šesté hodiny ranní a končil dle jeho slov až kolem půlnoci, kdy ho z tvůrčího zápalu vyrušil žaludek, který se musel svírat v nesnesitelné agonii. Takovým tempem byl scénář hotový za pouhé tři dny!

Zkuste se zeptat nějakého scenáristy, jaká je jeho nejméně oblíbená fáze práce. V devíti z deseti případů dostanete stejnou odpověď, přepisování. U Bardů trvalo přepisování tři roky, od dubna 2011 do současnosti a nutno podotknout, že stále trvá. Scénář je živý organismus, neustále tvarovatelný a upravovatelný a jako takový se ustálí teprve ve chvíli, kdy je film kompletně hotov. Jak mi v rozhovoru Slanina prozradil, teprve během preprodukce filmu si uvědomil, jak musí být pro scénáristu bolestivé, když mu režisér během natáčení jeho dílo proškrtává a hrubě pozměňuje. Toho se Slanina naštěstí jako režisér a scénárista v jedné osobě vyvaroval. Pro zachování optimálního rytmu a plynulosti příběhu byl Slanina nucen některé pasáže vyškrtnout, což naštěstí diváky nemusí mrzet, protože jak mi autor scénáře prozradil, plánuje ke knize o natáčení Bardů exkluzivně přidat původní scénář, který se místy se scénářem filmovým bude lišit. Tudíž ti nejzarytější diváci budou mít možnost obě varianty porovnat a vyhodnotit!

Další veledůležitou kapitolou v přípravách natáčení byla výroba technického scénáře. Technický scénář je pomyslná mapa natáčení, vzniká diskuzí režiséra, scenáristy a kameramana. Jednotlivé profese rozeberou literární text do jednotlivých záběrů podle velikosti, délky, šířky a dalších podrobností. V případě Bardů Slanina opět kvituje skutečnost, že se musel domlouvat pouze s kameramanem Martin Šecem, tudíž snaha o konsenzus byla výrazně jednodušší než v případě tří spolupracovníků. Nicméně i scénář technický není tesán do kamene, proto je naprosto běžné, že se leckdy improvizuje a upravuje přímo na place.

Nelze opomenout profesi, která literární konstrukce oživí a přivede na plátno, herce. Právě herci obdrží scénář hned vzápětí a mají možnost se ke svým rolím vyjádřit a své případné nápady konzultovat s tvůrci. Na otázku, kolik prostoru dostávají samotní herci k seberealizaci během natáčení, odpovídá Slanina demokraticky: „Myslím si, že prostor k realizaci mají velký, občas to teda přeženou, takže se prostě vrátím k tomu, že bazíruji na přesném dodržování textu. Musí sedět rytmika, vtip. Samozřejmě když přijdou s nápadem, návrhem, jak něco vylepšit, pozměnit, uděláme druhý jetí a o zdařilejším výsledku rozhodne střižna.“. Slanina zcela rezolutně odmítá hercovo upravování replik a hlášek bez dohody s jeho osobou. Scénář je dle Slaniny svatý text a musí se bezpodmínečně dodržovat.

Natáčení

Zajímaly mě vlivy, které formovaly Slaninovu myšlenku o příběhu dvou povahově protichůdných divadelních person, jenž záhy přetavil do scénáře. Postava Pavla Trávníčka Emil Stroupežnický je potomek skutečného herce a dramatika Ladislava Stroupežnického a na jeho pravděpodobně nejslavnější hru „Naši furianti“ se Slanina ve svém díle snaží odkazovat. Po formální stránce naopak nachází jistou podobnost s filmem Mlčení jehňátek, který podobně jako Bardi často využívá velkých detailů.

 

David Hecht

Přidat komentář

TOPlist