Jak se točí film BARDI: O kameře

Dnešní text napsal režisér filmu Ondra Slanina, fota: Jiří Linhart (čb), Michaela Mindlová (bar.)

Výběr hlavního kameramana (v branži se používá anglická zkratka DOP, znamenající Director of photography) je pro film naprosto zásadní. Kameraman musí být režisérovi partnerem v dobrém i zlém a bez nadsázky by mezi nimi měla vzniknout pověstná chemie. Legendární se stalo třeba filmařské duo Ingmar Bergmann a Sven Nykvist, jejichž hádky na place byly pověstné. Zatímco Bergman na Nykvista při některých záběrech vztekle křičel, Nykvist předstíral momentální hluchotu a nikdy nezvýšil hlas. Pak si od sebe vždy na nějaký čas museli odpočinout a v momentě, kdy Bergmann snížil v osmdesátých letech filmovou frekvenci, Nykvist točil s řadou věhlasných režisérů a tam zase křičel on. To mi potvrdil také Peter Zeitlinger, dvorní kameraman Wernera Herzoga (podívejte na náš společný rozhovor na youtube), který mi barvitě popisoval některé tvůrčí rozpory.

Mně bylo od začátku jasné, že potřebuji kameramana, který zvládne natočit BARDY vizuálně poutavě a hlavně dokáže divadlo ztvárnit jako personifikovanou čtvrtou hlavní postavu. Sehnat špičkového kameramana nebylo snadné. V době natáčení BARDů vznikalo snad deset celovečerních filmů. Řízením osudu se však ze Srbska vrátil kameraman Martin Šec, který tam natáčí celovečerní film Emira KusturiciOn the Milky Road“ s Monicou Belucci v hlavní roli.

Jako už poněkolikáté jsem volal o radu Janu Mattlachovi a ptám se na jeho zkušenosti s jedním slavným kameramanem, s kterým jsem si psal přes linkedIn. Řekl mi, že ho sice nezná, ale ví o něm, jak skvělý profesionál je. Pak mi naznačil, že Martin Šec by mohl mít volno a dal mi na něho číslo. Po zdvořilém úvodním telefonátu jsem mu poslal scénář a domluvil se s ním na první schůzku večer u piva.

Bardi-39.jpg

Když mi bylo kolem dvaceti, měl jsem praxi v jednom obchodě v centru Prahy. Majitel mi objasňoval jednotlivé druhy dřev, což mě velmi zajímalo a jelikož věděl o mé lásce ke kinematografii, řekl mi, že až budu točit nějaký velký film, mám určitě zavolat jeho kamarádovi Martinu Šecovi. V té době Martin krásně nasnímal film Rebelové Filipa Renče. Tuto shodu náhod jsem Martinovi objasnil a těšil se na shledání. Naše schůzka začala těmito slovy: “Tak jsem si čet ten scénář. Je to řídký a bude to tak maximálně na čtyřicet minut.“ Upozorňuji, že do natáčení se už nepočítaly týdny, ale ledva pár dnů.

Spustil jsem tedy obligátní asi čtyřicetiminutový monolog na téma vlastní tvůrčí geniality, který mě naučil v Německu profesor Jürgen Müller. Ten Martin komentoval slovy, že tohle ve scénáři napsané není, a přestože už začíná některé věci chápat, tak je zvědavý, jak ten film chci natáhnout. Vzhledem k tomu, že mám určité zkušenosti s divadlem, jsem mu opáčil, že bude překvapen, jak ten film bude nakonec dlouhý. Martin byl každopádně na schůzku připraven a chtěl po mně, abych si pustil kvůli obrazové koncepci film 12 režiséra Nikity Michalkova. Tak jsem mu řekl, že jsem ten film neviděl, ale vím, že se jedná o ruský remake Dvanácti rozhněvaných mužů a začali jsme si vyprávět o kameře a střihové skladbě. Pak jsme se plynule přesunuli ke kameře našeho filmu.

PB250215.JPG

Sdělil jsem mu, že plánuji film natáčet na australské kamery BlackMagic. Věděl jsem, že nějaké záběry z Kusturicova projektu se na tyto kamery točily. Martin mi okamžitě řekl, že si zadělávám na velké problémy, protože nebudu schopný zaznamenat v tmavém divadle druhý plán. Pak přišel s variantou natáčení na americké kamery značky RED. Jako producent jsem mu okamžitě sdělil, že se vše bude odvíjet od rozpočtu jeho departmentu.

Martin je samozřejmě zkušený profesionál a věděl, že pospíchám. Během několika hodin jsem měl v emailu telefony na chlapy vlastnící rental světel a kamery a domluvené velmi slušné ceny. Nakonec jsme tedy zvolili kameru RED Mysterium X, na které natočil třeba Peter Jackson film Pevné pouto nebo Neil Blomkamp District 9.

 PB240062.JPG

   K samotnému natáčení se dostaneme později, ale určitě bych rád zmínil, že Martin Šec mě fascinuje věcností, schopností přesně odhadnout, co daná situace potřebuje a úspornými gesty. Kameramani toho na place obecně příliš nenamluví, ale musím říct, že jsem si oblíbil naše debaty na téma velikost záběrů a volbu skla. Nezasvěcený návštěvník by tak často jen slyšel takovéto neuvěřitelné větné konstrukce.

„Jak to chceš?“

„Větší a širší.“

,,Chceš nohy?“

„Tady dáme jízdu.“¨

„Jak chceš.“

 PB240044.JPG

   V příštím blogu se podíváme do oddělení make-upu.

Přidat komentář

TOPlist