Lítám v tom
USA 2009, Up in the Air, režie: Jason Reitman, scénář: Jason Reitman a Sheldon Turner podle novely Waltera Kirna, kamera: Eric Steelberg, hudba: Rolfe Kent, střih: Dana E. Glauberman, hrají: George Clooney, Vera Farmiga, Anna Kendrick, Jason Bateman, Amy Morton, J.K.Simmons a další…
formát: 1.85:1, barevný, 35mm, délka: 109 min
Film:
Ryan Bingham (George Clooney) se živí tím, že pracuje pro společnost, která vyhazuje lidi z firem, když je třeba zeštíhlovat stavy. Jejich byznys je postavený na tom, že ne každý má žaludek, aby sděloval lidem nepříjemnou pravdu a právě od toho je tu Ryan, kterému to nedělá problém. A dělá to dobře. Ryan však není úplný prototyp bezcitného člověka, má i svůj vlastní sen. Jelikož miluje létání sbírá bonusové kilometry, aby mohl naplnit obrovské číslo nalétaných kilometrů a získal tak speciální kartu věrného zákazníka s řadou výhod. V hospodářské krizi je pro jeho firmu práce víc než dost a Ryanovi přibývají kilometry slušným tempem. Jednoho dne jeho šéf přijme do práce mladou ambiciózní Natálii (Anna Kendrick), která přichází s inovacemi. Všude se šetří a proto je na čase vyhazovat lidi z práce on-line.
To by znamenalo konec létání a konec jeho snu. Ve své výmluvnosti přesvědčí svého šéfa (Jason Bateman), že to není úplně dobrý nápad a ten navrhne, ať se oba způsoby porovnají a zůstane ten lepší model. Pro začátek Ryanovi přidělí k zaučení mladičkou Natálii. Ryanova ožehavá situace se navíc zkomplikuje v tom, že potká na cestách ženu (Vera Farmiga), s kterou si rozumí nejenom v posteli, ale s kterou, zdá se, sdílí i cestovatelský způsob života. Ryan v tom začne pěkně lítat.
A filmový divák v tom lítá s ním. Když jsme na jazykovce probírali americké reálie došli jsme pochopitelně i k tématu původní hospodářské krize v 30. letech minulého století. Z té hodiny si pamatuji především tehdejší píseň This Is Your Land, která v novodobé cover verzi podbarvuje úvodní vizuálně působivou titulkovou sekvenci. Píseň popisující ve svých slovech USA byla ve své době důležitým motivačním a stmelujícím prvkem, protože signály ve společnosti avizovaly i další možnou občanskou válku a stala se tehdy obrovským šlágrem. Dokonce se jeden čas uvažovalo, že by mohla být novou americkou hymnou. Použitá cover verze je však naprosto příšerná a kdyby byla raději vybrána původní kytarovka mělo by to mnohem větší šťávu.
Jason Reitman od počátku nenechává nikoho na pochybách, že ze svého cynického standardu nebude slevovat. Vzpomeňme šokující úvodní scénu z Děkujeme, že kouříte, kde si po televizní debatě nechal potřást pravicí tabákového lobistu a chlapce s rakovinou. Bylo to neuctivé a podpásové. A přesně takové je i Lítám v tom, s tím zásadním rozdílem, že tentokrát je hlavní hrdina obdařen tváří George Clooneyho a ve chvíli, kdy tomuhle bastardovi jde o jeho sny, držíme mu palce, aby mohl odletět nejbližším letadlem vyhodit nějakého chlápka z automobilky a přiblížil se tak svému cíli. Horko vás polije např. při jedné z úvodních scén, kdy se letuška ptá (kvůli vtipu použiji českou transkripci):,,Du jů wont e kencr? – ,,Chcete rakovinu?“ Iksjůz mí?“ ,,Promiňte?“ Dů jů wont e ken, sr“ ,,Chcete plechovku, pane?“ A podává mu plechovku s limonádou.
Snímkem prochází i důležitá romantická a rodinná linie filmu a na to si Jason Reitman vybral člověka nejpovolanějšího. Scenáristu druhého dílu Texaský masakr motorovou pilou:-) Když to vezmeme pod drobnohledem, dvojka remakeu Texaského masakru byla vlastně rodinným horrorem. Ale vážně. Lítám v tom má kouzlo právě v tom, že boří zaběhnutá klišé a přichází s řadou originálních prvků do tradičního amerického žánrového schématu komedie/drama. Je pravda, že v průběhu filmu dojde k řadě odboček a nečekaných zvratů, ale když se nad tím hlouběji zamyslíte je to skutečně odkoukané ze života. Rád bych také zmínil chemii mezi ústřední romantickou dvojicí Georgem Clooneym a Verou Farmiga, která na vás během sledování skutečně působí.
Žádného záměrně slzavého údolí se nedočkáte, to ale neznamená, že film nedojme (Přiznám se, dvakrát jsem se rozbulel) a smíchy se také asi dvakrát nepřetrhnete, upřímně jsem se ale také několikrát pořádně rozesmál a po většinu filmového času budete mít na tváři archaický úsměv jako sochy z antického Řecka.
Film se natáčel za provozu na skutečných lokacích a i z toho důvodu je velmi zajímavý jako průvodce po amerických letištích a hotelích. Po technické stránce je slušně odvedeným profesionálním nadstandardem bez žádných na první pohled viditelných chyb. Jak už jsem ale zmínil, hudební složka mě příliš neoslovila.
Lítám v tom je moderním filmem a přitom pracuje s tím nejlepším z laskavých komedií Franka Capry, nabízí skvělé herecké výkony a docela slušně uteče. Přesto má někdy výkyvy v tempu a konec je neúměrně natahovaný. Rozhodně ho ale doporučuji ke zhlédnutí. S přihlédnutím k posledním filmům Jasona Reitmana, který se poslední dobou nějak nemůže trefit do diváckého vkusu a zároveň stvrdit svůj mimořádný vypravěčský talent zůstává Lítám v tom jeho nejlepší filmem a po právu novodobou klasikou. Pokud vás však vyhodili z práce, tak se tomuhle filmu vyhněte obloukem.
Ondra Slanina
