Za týden oslaví legendární scenárista a režisér Francis Ford Coppola 75. narozeniny. Člověk žijící filmem odstartoval kariéru mnoha svým kolegům a kamarádům a v srdci zůstal ortodoxním nezávislým filmařem. O jeho tvorbě jsme psali již mnohokrát, ale dnes se podíváme na některé jeho filmy z úplně jiného pohledu, než obvykle – jeho.
V roce 1979 byl Francis Ford Coppola hostem MFF v Moskvě, kde dal rozhovor Československému rozhlasu. Jeho odpovědi jsou jistojistě zajímavé. Podívejme se tedy na některé jeho pohledy na filmařinu svou i kolegů.
O Novém Hollywoodu
V Americe nelze být nezávislý v tom smyslu, jak si představujete. Začínali jsme všichni stejně, Friedkin, Bogdanovich. Vystudovali jsme a chtěli natáčet filmy podle vlastních představ. Měli jsme množství plánů a hlavně jsme chtěli čelit zavedenému systému tvorby. Zapomínali jsme však na jednu podstatnou věc, že natáčení filmů stoji hromadu peněz. Někteří z nás tak zůstali u planého diskutování a přemílání svých nápadů, ale nedělali nic proto, aby je mohli uskutečnit. Já jsem po nějakém čase vstoupil do zavedeného mechanismu a rozhodl se, že nebudu systém ignorovat, ale využívat.
Proč se upsal Paramountu na film Kmotr
Měl jsem dokončený scénář k filmu Rozhovor a moc jsem ho chtěl natáčet. Jenže přišli za mnou zástupci Paramountu a nabídli mi 300 000 dolarů za natočení Kmotra. Nikdo ten film nechtěl dělat, ani já jsem nepospíchal, ale nakonec jsem neměl jinou možnost.
O negativní kritice na prvního Kmotra
Příčinu vidím ve velkém komerčním ohlase. Mnoho kritiků, zvláště z New Yorku považovalo přímo za svou povinnost prokázat svůj ostrovtip a film odsoudit. Bylo v tom snobství a určitá nedůvěra.
O filmu Rozhovor
Scénář k filmu jsem napsal už v roce 1966. V té době nikdo o Watergate neslyšel. Jsem veliký fanda na elektroniku, jednou jsem si vyprávěl s jedním známým o přístrojích, jez s velkou citlivosti zaznamenávají zvuk. A teprve později jsem začal přemýšlet o charaikteru člověka, který zcela bezostyšně zkoumá cizí soukromí. To, že film přišel do kin v době skandálu Watergate mu dokonce trochu ublížilo, protože mnozí diváci očekávali něco jiného, šli na výrazně politicky film. Do hlavni role jsem hledal zdatného herce, který by byl silnou osobností a současně nevzbuzoval sympatie na první pohled. Musel být ve svém projevu mnohoznačný. Když jsem psal scénář, myslel jsem na Marlona Branda, ale to po Kmotrovi nebylo možné. Gene Hackman však odpovídal naprosto přesné me představě. Navíc se ukázalo, ze dokáže s mimořádným citem tlumočit onu potřebnou dávku vnitřní destrukce člověka, který odpovědně dělá svou práci.
O filmu Apokalypsa
První verzi filmu jsem začal promýšlet už v roce 1969, tedy v době kdy se z Vietnamu začali vracet první vojáci. Jejich vyprávění mi zpočátku přišlo jako krutá fantazie. Vyprávěli o tom, jak v zákopech požívali drogy, jak potom v extatickém vytržení pozorovali výbuchy raket nebo jak prováděli nálety za doprovodu rock&rollu. Měl jsem pocit jakoby se přenesla kultura hipíků z Kalifornie do vietnamské džungle. Byl jsem šokovaný a zároveň mi to přišlo jako nadsázka. Ještě nikde neproběhla válka podobného charakteru. Byla v mnoha ohledech neobyčejná, a v tom duchu musel byt natočen i film. Cítil jsem, ze musím natočit něco mnohem víc stylizovaného, něco víc divadelního, než doposud. Chtěl jsem ukázat hrůzy vietnamské války člověku, který o ní dosud neslyšel. V Hollywoodu převládá míněni, ze nelze natočit prav divy film o Vietnamu. Vietnam je černé svědomí Ameriky. Proto také celý film financovala ma výrobní skupina. Původní rozpočet byl 12 milionů dolarů. Část jsem hradil z příjmů za oba Kmotry, zbytek jsem si musel vypůjčit. /pozn. redakce – peníze mu půjčilo studio United Artists a zásluhu na tom měl Čech Norbert Auerbach/
Vittorio Storaro natočil jedny z nejlepších záběrů v v dějinách kinematografie
Od prvních záběrů jsem byl přesvědčen o nezbytnosti tohoto filmu, proto otázka peněz nehrála až takovou roli. Je třeba aby poučení z vietnamských událostí zůstalo zachováno pro další generace, ale ne v podobě strašidelného přízraku, který by nám svazoval ruce. Proto jsem ve filmu použil metaforické scény, například když domorodci oslavují smrt nemocného panovníka, protože už v tom momentu jsem viděl i prvek znovuzrození. Podle mého názoru se v životě musíme neustále rozhodovat mezi dobrem a zlem. Ve válce vsak dostává toto rozhodování nový, tragičtější rozměr. Tam se rozhoduje mezi životem a smrtí. Kurtz se postavil na stranu zla, ztratil ideály, o které by se mohl opřít, zákonitě musel byt tedy potrestán. Duší zaplatil za ztrátu soudnosti. Film jsem dělal pro nejširší americké vrstvy. Střídal jsem tedy symbolismus s realismem. Nevyhnul jsem se ani horroru. Tímto způsobem jsem chtěl také dosáhnout určité různosti pohledů na zobrazovanou tematiku. Nemohl jsem přirozeně zvolit takový postup jako autoři filmů Čelisti nebo Hvězdné války, kde byla přitažlivost dána atraktivním příběhem. V případě mého filmu to bylo poněkud odlišné. Věděl jsem, že o film zobrazující vietnamskou válku nikdo v Americe nestojí. Proto jsem musel využít všeho, co současná kinematografie nabízí. Použil jsem kvadrofonní hudbu nebo neobvyklé záběry. Všude, kde se film promítal ho diváci pochopili víceméně stejně, ať už v New Yorku nebo Moskvě. Při promítání jsou diváci většinou překvapeni a zaujatí dějem, místy jakoby pochybovali o tom, co vidí a myslím, že hodně lidí chodí na film podruhé. Chtěl jsem dosáhnout toho, aby lidi nad filmem přemýšleli a kladli si otázky.
Nejlepší režiséři podle F.F.Coppoly
Jako dítě jsem často chodil do kina, ale hledal jsem jenom zábavu. Později jsem objevil třeba tvorbu Sergeje Ejznštejna. To bylo jako znovuzrození. Uprostřed filmové zábavy jsem objevil něco odlišného, silného a naléhavého. Stejně tak si cením Bergmanna či Felliniho. Vůbec Evropa je úrodnou oblastí filmařů, i když se to říká o Americe. Mým idolem však byl a zůstává Akira Kurosawa. V jeho tvorbě je zakódováno kus východní vnitřní vyrovnanosti. V jeho filmech je úžasná proporce mezi vášněmi, hloubkou myšlenek i obrazností. Pro mne je to dokonalý tvůrce.
