Before Midnight, USA 2013, režie: Richard Linklater, scénář: Richard Linklater, Ethan Hawke, Julie Delpy, kamera: Christos Voudouris, hudba: Graham Reynolds, střih: Sandra Adair, hrají: Ethan Hawke, Julie Delpy, Seamus Davey-Fitzpatrick
108 minut, 1.85:1, barevný
Nominace na Zlatého medvěda na MFF v Berlíně, nominace na Oskara – nejlepší scénář, Independent Spirit Award – Nejlepší scénář, herečka v hlavní roli (Julie Delpy)
Film:
Příběh Američana Jesseho (Ethan Hawke) a Francouzky Celine (Julie Delpy) začal před téměř dvaceti lety letmým setkáním ve vlaku ve Vídni a jednou nezapomenutelnou nocí, po které se jejich životy opět rozešly. (Před úsvitem, 1995).
Znovu se potkali po devíti letech v Paříži, kde Jesse propagoval svou novou knihu. Pochopili, že možná byli stvořeni jeden pro druhého a že k sobě patří (Před soumrakem, 2004).
Nyní jejich příběh pokračuje…
Jesse a Celine jsou manželé a vychovávají dvě dcery. Oba jsou starší, moudřejší, ale také ztracenější. Společně tráví letní dovolenou v prosluněném Řecku. Jesse tu hledá inspiraci pro další psaní, ale Celine již unavuje být mu stále svůdnou francouzskou múzou. Navíc se jen velmi těžko smiřuje s tím, že to Jesseho táhne stále víc zpátky do Ameriky ke svému dospívajícímu synovi. A zkuste Francouzku dostat do Ameriky, že!
Jako dárek dostanou od přátel pobyt na jednu noc bez dětí v luxusním hotelu na pláži. Jak může pár, který žije v dlouholetém vztahu, takový čas strávit? Romantické chvíle narušuje neodbytná realita: rozhovory na téma stereotypní rodinný život, výchova dětí, práce, nenaplněné sny a přání, zklamání, pomalé vyprchávání lásky. Jejich vztah bude prověřen v mnoha nečekaných směrech dříve, než hodiny odbijí půlnoc …
Režisér Richard Linklater již potřetí svedl dohromady Ethana Hawka a Julii Delpy ve volném pokračování mistrovské romance. Jako scenárista tyto příběhy musím obdivovat, dialogy jsou tak skvěle napsané, že udržují tempo a vtip vyprávění od začátku do konce. Linklater obdivuhodným způsobem porušuje pravidla levé a pravé strany a geniálně mu to funguje. Velkou výhodou „ukecaných“ filmů jako je „Před půlnocí“, respektive celá série začínající „Před…“ jsou sympatičtí herci a skvělý scénář, který dává zapomenout, že na plátně nevybuchují mrakodrapy, nikdo neumírá na rakovinu a kaskadéři si nerozbíjejí o hlavu cukrové lahve. Tohle je totiž život se vším, co k tomu patří.
Už slyším často vyslovované nesmyslné argumenty televizních dramaturgů typu, že film vypraví obecné pravdy (od stejných dramaturgů, kteří program zahlcují stokrát stejnými televizními soutěžemi, tanečními soutěžemi s hvězdami, stokrát reprízovanými mikropříběhy z dopisů diváků etc.), to je totiž FUK! Jde o to, že tyto pravdy existují, jsou PRAVDIVÉ a film je od toho, aby je připomínal, aby diváka potěšil, pobavil, rozesmutnil, nenudil a na konci přinesl to pomyslné něco, kvůli čemu se točí filmy – EMOCE. Kvůli nim chodíme do kina, pobavit se, vypnout, vidět nové světy a v nejlepším případě zapřemýšlet nad svým životem. Kvůli tomu Robert Redford založil Sundance, Robert de Niro festival Tribeca, Jiří Bartoška udržuje tradici Karlových Varů a režisér tohoto snímku Richard Linklater šéfuje Austin Film Society, která nadějným filmařům rozdělila již přes 1,2 milionů dolarů.
„Před půlnocí“ je opět komorní film. Odehrává se asi na čtyřech lokacích a každá je vytěžená na maximum. Přesto se s těmito hrdiny nudit nebudete. Linklater je fascinován lidskou přirozeností. Série Před…, kterou píší ve trojici s Ethanem Hawkem a Julie Delpy již téměř dvacet let zachycuje příběh jednoho velkého filmového přátelství. Film má skutečně početnou fanouškovskou základnu a jistě není bez zajímavosti, že byl nejprodávanějším titulem loňského Berlinale.
Před půlnocí se natáčelo 15 dní a výsledek není žádnou improvizací, ale pečlivým realizováním filmového scénáře. Zároveň se jedná zřejmě o nejdéle trvající love story na filmovém plátně, která navíc nemění své představitele, ale sleduje jejich vývoj a stárnutí. Můžete namítnout, že Francois Truffaut natáčel s podobnými úmysly jako Richard Linklater a jistě budete mít pravdu, to ale není podstatné. Podstatné totiž je, že Před půlnocí je skvělý film a Realfilm jej vřele doporučuje ke zhlédnutí.
Síla tohoto filmu, stejně jako předcházejících dvou je přirozená konverzace dvou lidí, jejichž řeči nejsou úplně marné a dovedou nás chytnout a nepustit. Palec nahoru.