Causa Pasolini

Pasolini-1

Jsou filmy a vlastně i filmaři, u kterých je milosrdnější číst si o nich, než sledovat jejich filmy. Jistě by se mezi nimi našli i filmaři, kteří jsou cenění a ve světě cinefilů nedotknutelní. Jedním z nich je i P.P.P. – Pier Paolo Pasolini.

 

Bylo příjemné snové odpoledne. Přijeli jsme s přáteli do německého Lipska a procházeli pamětihodnosti. Občas jsme se zastavili v parku nebo v kavárně a jelikož v naší partě jsme byli dva historici umění, tak jsme pochopitelně zavítali i do kostelů a knihkupectví. Jako studenti jsme neměli peněz nazbyt, ale mě okamžitě zaujala monografie Piera Paola Pasoliniho, která vyšla jako katalog k výstavě v Neue Pinakothek v Mnichově. Pasoliniho tvorba mě pochopitelně zajímala a moje tehdejší přítelkyně jako správná intelektuálka si ho často vybírala jako námět hovorů.

salole120giornatedisodo

Ale nebyla to samozřejmě jen ona, která Pasoliniho řešila. Vzpomínám si, že jsme se o něm učili v literatuře ještě na střední a takovou malou revoluci způsobilo, když se film Saló aneb 120 dní Sodomy vrátil do české kinodistribuce a každý se najednou předbíhal, zda už ten film viděl. To je ostatně velmi zajímavý úkaz, protože ve většině zemí jeho filmy v kinech nikdy neběžely. Důvod je nabíledni.

 

Pier Paolo Pasolini se narodil 5. března 1922 v Bologni, ale v útlém dětství se s rodinou často stěhoval. Již ve svých sedmi letech píše první básně. Po ukončení gymnázia začal studium dějin umění, literatury a románské filologie v Bologni a začal se aktivně podílet i na vlastním tvůrčím rozvoji. V roce 1943 byl na krátkou dobu narukován do boje proti spojencům. Osudovým byl pro něj rok 1945. Válka sice skončila, ale v posledních dnech bojů mu byl zavražděn bratr v partyzánských bojích. Promuje na Univerzitě z dějin italského malířství a nastupuje na střední školu jako učitel.

 

V roce 1947 se začíná také aktivně zapojovat do politiky, byť byl vychován v katolickém prostředí  a vstupuje do komunistické strany. V roce 1949 se zamiluje v době těžké agrární krize do syna rolníka, což vede k ukončení jeho kariéry učitele a vyhození od komunistů. S matkou se stěhuje do Říma.

cabiria

V roce 1950 začíná znovu. Bydlí v chudinské čtvrti v Římě a začíná psát své první sociálně kritické romány. Kousek od Říma si začíná vydělávat na jedné soukromé škole a nachází si nového přítele, dostává prostor v rádiu jako spolupracovník pořadu o literatuře. Začíná se také zajímat o film. Spolupracuje jako scenárista s Giorgo Bassanim na filmu „La donna del fiume“, ale přitom se nadále věnuje literatuře. A opět se dostává do kontroverze. V roce 1955 stojí před soudem kvůli knize „Ragazzi di vita“, ale paradoxně mu to pomáhá, protože se začíná přátelit s Alberto Moraviou, ale také Federico Fellinim, se kterým se podílí na scénáři kultovního dramatu „Cabiriiny noci“. V roce 1957 dostává první literární cenu a od té doby téměř každý rok začíná hojně publikovat. Skandály se mu nevyhýbají, dostává se do sporu s papežským stolcem, básně mu vydávají komunistická periodika a duchovní útěchu hledá putováním po Indii.

 

V roce 1961 prorazí i ve světě filmu. Film Krásný AntonioMarcelo Mastroiannim (Velká žranice, Včera, dnes a zítra), na kterém se podílí jako scenárista má velký kritický ohlas a jeho autorský debut Accatone uspěje na MFF v Benátkách. Není to ovšem bez příchuti dalšího skandálu. Příběh pasáka z nejnižších sociálních vrstev, který se snaží dostat z ulice a svůj pokus žít normálně, který si chce usnadnit loupeží zaplatí životem dostál obecného uznání až po autorově smrti. V roce 1962 jde do kin snímek s Annou Magnani Mamma Roma.

Pages: 1 2 3

Přidat komentář

TOPlist