Alejandro Gonzales Iňárritu: Touha být nejlepší

Biutiful je dalším žhavým želízkem na Oskara

Po rozchodu s Arriagou tak Iňáritu natočil v Barceloně přímočaré drama Biutiful. Žádná mozaika, žádná komplikovaná narace, ale typický „lineární film“. Biutiful je příběhem Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který je po zprávě o blížící se smrti nucen hledat smíření s vlastním životem a minulostí, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony.

Vinou rakoviny zbývají Uxbalovi pouhé dva měsíce života, během nichž se snaží zajistit budoucnost svých dvou malých dětí. Přitom jej čeká konfrontace s přítelem z dětství, který je nyní policistou, s bývalou manželkou – maniodepresivní prostitutkou, s bratrem, který mu pomáhá v jeho temných obchodech, ale i s dávno zesnulým otcem, který se mu zjevuje v představách. Dalšími výraznými postavami jsou dealeři drog a ilegální imigranti, jež do intimního dramatu o vyrovnání se smrtí přinášejí společenský aspekt a ukazují odvrácenou stranu současného města včetně zneužívání přistěhovalců a kriminálního podhoubí.

Drahý snímek určený na mezinárodní trh sice zaujal kritiku, ale u diváků zcela propadl a Iňárritu se nikterak netajil tím, že s filmováním zřejmě sekne. Bylo mu jasné, že bude mít velké potíže sehnat prostředky na větší film a jak se ukázalo, rozhodně se nemýlil. Jeho poslední snímek Birdman totiž spatřil světlo světa až po dlouhých šesti letech.

Birdman-04

Mezitím Iňárritu objevil kouzlo meditace a zvládání svého vnitřního hlasu, který nazývá „fucking dictator“. Ostatně právě tento hlas je důležitým prvkem i ve filmu Birdman. Iňáritu se zkrátka ponořil do sebe, řekl si, že nechce být egoistickým po moci bažícím typem a rozhodl se přehodnotit spoustu věcí. Ostatně, když se rozejdete s jedním z nejbližších celoživotních přátel, kterého máte rád a on vám řekne, že jste namyšlený sebestředný hovado, tak by to byla spíš známka sociopata.

 

Birdman vychází z divadelní hry, která vznikla pospojováním populárních povídek z konce 70. let, které publikoval časopis Esquire. Iňárritu se v tomto snímku rozhodl o formalistické cvičení, které svou genialitou i zkušeného diváka na první pohled utvrdí v tom, že tvůrce vyhrává na plné čáře. Kameramanem Birdmana byl Emmanuel Lubezki (Gravitace, Strom života, Po přečtení spalte, Ospalá díra), který režiséra vyslyšel ve formální vizi film natočit ve zdánlivém jednom dlouhém a nepřerušovaném záběru. Samozřejmě, že tvůrci stříhají, ale dělají to velmi šikovně. Iňáritu pak navíc bravurně vede herce k mimořádným výkonům a výsledkem je mimořádná podívaná, kterou budou moci studenti filmových škol rozebírat po příštích několik desetiletí.

Birdman-03

Je samozřejmě otázkou, zda Iňárritu už své mistrovské dílo natočil. Jeho filmografie nemá v podstatě slabé kusy. Z každého titulu pak vyzařuje jasné poselství, že Iňárritu touží po svém dokonalém uměleckém díle. A jak řekl pro americký magazín Indiwire, rozhodl se vydat na cestu světla a nadále tvořit.

 

 

Pages: 1 2 3

Přidat komentář

TOPlist