Glosa: České filmové ceny

Je polovina ledna a v kuloárech to opět vře. Ostatně jako každý rok. České filmové ceny rozdělují filmaře i novináře, každopádně se každý rok konají a jsou zpravidla štědře dotované ze stále kontroverznějšího Státního fondu. Mají svůj smysl a nebo je to jen pouze kavárenské téma?

vosi_hnizdo

Filmové ceny u nás postrádají zahraniční prestiž, ostatně žijeme v zemi, která má o 4 miliony obyvatel méně než Istanbul, takže to nemůže být bráno jako výtka. Víte snad jaké filmové ceny si udělají kritici a novináři v Polsku, Maďarsku nebo Itálii? Americké filmové ceny jsou díky internetu celkem dobře pokryté, ostatně většinu produkce v českých kinech tvoří americké filmy, takže se není ani čemu divit.

 

Filmové ceny u nás se v minulosti udělovaly na několika místech, ale nikdy se jim nevybudovala podobně sledovaná společenská událost, jako je třeba anketa Český slavík pro popové interprety. Jedním z důvodů byla jistě i komunistická státní ideologie, která v Československé kinematografii panovala a přísný dohled nad tvorbou i oceněními.

 

Změna přišla ustanovením České filmové a televizní akademie, tedy profesní asociací, která si vzala jako svůj předobraz Americkou akademii umění a věd, která uděluje Oskary. Česká akademie má samozřejmě omezenější pole působnosti, než její americký vzor a její mediální tváří byl od roku 1993 až do předloňského roku Petr Vachler. Ten z ničeho vybudoval mediálně sledovanou společenskou akci, která ale postupem času ztrácela na lesku díky bizarnímu televiznímu přenosu na veřejnoprávní televizi. Dobrý úmysl s českými filmovými cenami tak postupně mizel pod četnými glosami novinářů, blogerů, samotných filmařů, ale i veřejnosti. Nic není černobílé, jistě se našla i řada příznivců těchto téměř až dadaistických večírků.

 

Podstatná změna přišla s ustanovením Ceny české filmové kritiky. Tato cena vznikla z dalšího dobrého úmyslu, přiblížit dvě postupem času znesvářené skupiny – profesionální filmové recenzenty a filmaře. Nelze říct, že špatná je jedna nebo druhá skupina. Pokud filmový recenzent ohodnotí negativně filmové dílo, je to naprosto stejná informace jako když o něm napíše, že je skvělé. Je to prostě informace a cílem NENÍ dehonestovat autora.

 

Horké hlavy jako Zdeněk Troška, Milan Cieslar nebo Jan Hřebejk, pokud mám za všechny jmenovat, však s filmovými recenzenty začaly ostře polemizovat. Zdeněk Troška šel asi nejdál, když pojmenoval nesympatické postavy ve svých Kameňácích jmény filmových kritiků. To stran filmařů. Musím vyjmenovat, ale i horké hlavy recenzentů, asi nejvíc do ostrých střetů šel Kamil Fila a na blogu idnes.cz velmi čtený Adam Chromý, jeden čas zodpovědně reagující prakticky na všechny české filmy.

 

Výsledkem byla situace, kdy se začaly v profesionálních médiích objevovat osobní invektivy typu dle mého soudu neakceptovatelných osobních urážek na tloušťku Tomáše Magnuska nebo stáří Václava Vorlíčka. Hojně to ve své době přikrmovala také databáze www.csfd.cz, kde se hodnotili české filmy ještě před premiérou, kde nechybělo ani hodnocení odpad. Je třeba dodat, že hodnotící uživatelé filmy před distribuční premiérou často neviděli, ale vzhledem ke stále častějšímu trendu filmových předpremiér, byly i případy kdy našemu magazínu Realfilm.cz distributoři sdělovali, že se film již divákům promítal. Česko-Slovenská filmová databáze proto naprosto rozumně, začala zobrazovat procentuální hodnocení až po oficiální české premiéře.

 

Snaha o zakopání válečné sekery byla Cena české filmové kritiky. Tato akce probíhá již několik let a její smysl se postupem času vytrácí. Uděluje se před Českými lvy a nálada je opět vyhrocená. Někteří recenzenti s oprávněním hlasovat by letos nejraději žádné ceny neudělovali a myslím, že se příliš nepletu a můžeme v příštích týdnech očekávat četné glosy o zbytečnosti českých filmových cen a nadměrnému množství filmových premiér.

 

Co naprosto postrádám je informace, že jsou i čeští filmaři, kteří natáčí své nezávislé projekty a jsou natolik znechuceni zdejším mediálním prostředím, že své filmy uvádí pouze na zahraničních trzích. A upřímně se jim vůbec nedivím. Jako profesionální chybu pak stran kritiky vidím nerozlišování filmových disciplín dokumentu a hraného filmu, uvádění, že do kin přišlo 55 nových českých filmů je zavádějící a nesmyslné. Některé projekty vznikaly objektivně přímo pro TV a jejich uvádění v kinech distribuci nepřipomíná ani z rychlíku.

 

České filmové ceny se letos budou také předávat na řadě přehlídek, některé jsou orientované i pro zahraniční filmaře. Ještě během jara se udělí ceny na Febiofestu, Finále Plzeň a ve Zlíně. V létě proběhnou tradičně Karlovy Vary. Na podzim bude v Ostravě OKO a v Jihlavě festival dokumentů. Nesmíme zapomínat také na ceny FITES v Berouně nebo na ceny pro komedie v Novém Městě nad Metují, kam mohou zavítat i takoví filmaři, které v Rudolfinu nebo v Thermalu nikdo vidět příliš nechce. Tím jsem chtěl nenápadně naznačit, že českých filmových cen je tolik, že i kdyby těch 55 filmů opravdu vzniklo, tak cen je dostatek a plán se plní, takže horké hlavy nejsou na místě!

 

Přidat komentář

TOPlist