Samba (2014)

Samba, Francie, režie a scénář: Oliver Nakache a Eric Toledano, kamera: Stephane Fontaine, hudba: Ludovico Einaudi, hrají: Omar Sy, Charlotte Gainsbourg, Tahar Rahim, Izïa Higelin, Isaka Sawadogo

120 minut, 1.85:1, barevný

Film:
Samba (Omar Sy) se do Francie přistěhoval před deseti lety ze Senegalu. Pracuje načerno v různých zaměstnáních a doufá, že brzy dostane povolení k trvalému pobytu. Jeho neradostná rutina se změní, když potká Alice (Charlotte Gainsbourg) – manažerku, která trpí syndromem vyhoření a dobrovolnickou prací se snaží dát svůj život zpátky dohromady. Brzy mezi nimi vznikne křehké pouto. Jejich vztah se však nesetkává s pochopením okolí: Sambův strýc synovce varuje, že jej žena opustí, jakmile bude psychicky zase v pořádku, a Aliciiny kolegyně jí zase vyčítají, že si od klienta neudržela profesionální odstup. Ačkoli by dějová linka filmu napovídala, že půjde o pochmurné sociální drama, autoři Olivier Nakache a Eric Toledano, kteří natočili úspěšný snímek Nedotknutelní, své vyprávění často koření humorem a ironií. Problémy hlavního hrdiny Samby nijak nezlehčují, ale úspěšně se vyhýbají obvyklým žánrovým klišé. Tolik základní info od distributora filmu Asociace českých filmových klubů.

Od premiéry Nedotknutelných utekly už bez mála 3 roky a za tu dobu si tento snímek vydobyl kultovní nálepku napříč kontinenty. Samba je film mezinárodně srozumitelný a zabývá se aktuálním tématem imigrantů, jehož význam u nás v Česku naplno chápeme až posledních deset let. Imigranství v Paříži se sice jako námět objevuje, ale film Samba je výjimečný přístupem dvojice filmařů Nakacheho a Toleda a zejména dalším odzbrojujícím výkonem Omara Sye. Ke starým známým se připojila také anglická herečka Charlotte Gainsbourg (Melancholia), tedy sexuální a trýzněná diva dánského pederasta Larse von Triera. Manažerka po psychické příhodě, kterou scénář odhalí až později, zůstala na hereckém umu své představitelky, pro kterou musela být výzva odehrát duševní stav bez vysvětlujícího dialogu nebo komentáře. Zhostila se jí výtečně a naprosto přesvědčivě. Ostatní herci jsou v rolích osudem stíhaných neviditelných imigrantů bez rozdílu zajímaví.

Režisérský tandem Nakache a Toleda se potkali ještě v pubertě na táboře a pokusili se společně prorazit u filmu. Nejprve natáčeli krátké filmy a pak se vrhli i do celovečerních filmů. Nejúspěšnější jejich prací jsou již zmínění Nedotknutelní, kteří v kinech utržili přes 420 milionů dolarů. Film uspěl v mnoha výročních cenách a pro Hollywood objevil Omara Sye (pozn. redakce: kromě X-Men se objeví také v Jurském světě). Ten při vítězné řeči na Cézarech poděkoval oběma filmařům a řekl,že s nimi bude velice rád znovu točit. To byl prvotní impuls pro jejich nový film. Oba autoři nechtěli točit něco jako Nedotknutelní 2, ale zase nechtěli zcela popřít své filmařské smýšlení sociálních tvůrců. Rozhodli se proto natočit něco na téma neviditelných imigrantů, lidí, kteří v restauracích vaří za zavřenými dveřmi, stavebních dělníků čekajících každé ráno na nábřeží Seiny, zda se na ně neusměje štěstí a nebo na ty, co každé ráno čekají před agenturou práce jako státem posvěcení novodobí otroci. Jako inspirace jim posloužila kniha o imigrantovi Sambovi, kterou ale velmi výrazně změnili, postavu vyhořelé manažerky tam rozhodně nenaleznete.

Samba je samozřejmě drama, ale obsahuje výraznou komediální složku. Jsme přeci jen v evropském filmu, kde žánr není modlou jako v Hollywoodu. A jelikož jsme ve Francii jsou na prvním místě vztahy, právě ty jsou hlavní ingrediencí tohoto krásného filmu a ční tak nad samotným příběhem, který zde spíš slouží pro zachycení chování postav v prostředí francouzského systému. Bylo by jistě zajímavé zvednout rukavici tohoto tématu i u nás, ale pokud možno bez bulvarizace pochybných kazatelů morálky typu Pepíka Klímy a bez státních subvencí.

Život imigrantů není žádný med a představa většinové populace od reality je velmi vzdálená, právě v tom je Samba přínosem a díky brilantně odvedenému řemeslu a skvělým hráčům je přijatelným filmem i do běžné distribuce, nejen do art kin. Nenechte se tedy odradit představou, ze se jedná o evropskou intelektuální samožerskou nudu určenou jen úzkému publiku. RealFilm snímek vřele doporučuje ke zhlédnutí.