Francie, Garde à vue, režie: Claude Miller, scénář: Jean Herman, Claude Miller, Jacques Audiard podle novely Brainwash Johna Wainwrighta, kamera: Bruno Nuytten, hudba: Georges Delerue, střih: Albert Jurgenson, hrají: Lino Ventura, Michelle Serrault, Romy Schneider, Guy Marchand
86 minut, 35 mm, 1.66:1, barevný
Cézar za nejlepší scénář, herec v hlavní roli (Michelle Serrault), herec ve vedlejší roli (Guy Marchand)
Film:
Jerome Martinaud (Michelle Serrault) je právníkem v malém francouzském městě. Těsně před silvestrem jsou ve městě nalezena těla dvou znásilněných a zavražděných dívek, důkazy – i když jen nepřímé – směřují k Martinaudovi. S vyšetřováním začíná Martinaudův přítel, inspektor Gallien (Lino Ventura), který jej začne vyslýchat. Všechny indicie ukazují na Martinaudovu vinu. Hra nervů začíná.
Film Svědek vychází z literární předlohy Brainwash od spisovatele Johna Wainwrighta, pro filmový scénář ji adaptoval režisér Claude Miller ve spolupráci s Michelem Audiardem, který napsal mistrně dialogy. Příběh, odehrávající se na minimálním prostoru, v podstatě v jedné výslechové místnosti je soubojem nervů a především hereckým koncertem dvou velkých osobností francouzského filmu (Ventura, Serrault), jimž zdařile sekunduje Romy Schneider a Guy Marchand. Film však není jen brilantním konverzačním dramatem, ale především chytře vystavěným příběhem s postavami s pečlivě rozepsaným dramatickým obloukem.
Natáčení připomínalo boxerský souboj. Prostor pro herce byl navíc podle vzpomínek režiséra ohraničen provazy, takže pokaždé, když mezi oba herecké bardy vstoupil prý pociťoval obavy, zda je zvládne ukočírovat. Ačkoli postava Romy Schneider je ve filmu spíš větší cameo, je to jedna z jejích nejzajímavějších postav v kariéře a je smutným verdiktem osudu, že o rok později tato krásná žena a módní ikona zemřela žalem po sérii strašných ran osudu.
Film měl ve Francii premiéru v září 1981 a vidělo ho více než 2,1 milionů diváků jen v zemi svého vzniku. V následujícím roce dominoval udílení cen francouzských Césarů, ale v hlavní kategorii se musel sklonit před pravěkým dramatem Boj o oheň. V roce 2000 vznikl jeho remake s Morganem Freemanem, Genem Hackmanem a Monicou Bellucci, který sice není vyloženě špatný, ale originálu se nevyrovnal a navíc neuspěl ani u diváků. Přestože film běžel v USA v limitované distribuci, nikdy tam nevyšel na DVD a jeho uznání dle mého soudu v anglosaské části světa stále neodpovídá jeho kvalitám. Na druhou stranu běžel nedávno v Lincolnově centru v New Yorku. V Německu byl přijat velmi vřele kritikou i diváky už v době vzniku.
