Filmová lázeň (2015)

filmova_lazen_3

ČR, režie, scénář a kamera: Miroslav Janek, střih: Tonička Janková, účinkují: Eva Zaoralová, Jiří Bartoška, Jiří Janoušek, Ladislav Kachtík a další

76 minut, barevný a černobílý (archivní materiály)

Film:

Karlovarský filmový festival letos oslavil své padesáté konání, nikoli výročí, protože festival je to výrazně starší. Velké filmové festivaly jsou buď tematicky zaměřené (ekologie, dětský film, comicsy, horrory, nezávislé projekty) a nebo spadají do prestižní kategorie mezinárodních festivalů A.

Mít áčko znamená prestiž a peníze a jak už to u luxusních značek bývá, je o ně boj. Svět je odjakživa rozdělený do regionů, a to jak ekonomických, tak kulturních a Karlovy Vary se o áčko dělily docela dlouhou dobu s Moskvou, takže se konaly obrok, proto letošní padesátka neznamená výročí.

První festival se konal v Mariánských Lázních, ale v dokumentu se dozvíte, že filmy se promítaly i v Karlových Varech. Dokumentarista Janek nás seznámí s vedoucími pracovníky festivalu a dostane se na přetřes i večírková podstata festivalu. Shodou okolností mi můj první krátkometrážní film stříhal člověk, který s festivalem v minulosti léta spolupracoval a jak už to ve střižně bývá, seznámil mě s řadou informací, které mi v dokumentu citelně chyběly. Jedna z nich je třeba výroba titulků pro festivalové filmy.

filmova_lazen_2

Předně natočit dokument o filmovém festivalu a ignorovat filmy, které se tam uváděly považuji za docela problém. Asi největší chybou celého projektu je ignorování skutečnosti, že Vary objevily Amélii z Montmartru. To je dost důležitá informace, která slouží ke cti a prestiži celé akce. Přejet nejslavnější epochu festivalu trvající už dvě desetiletí zhruba deseti minutami, kde jsou informace, jež se  dají říct třemi rozvitými větami mi přijde úplně mimo mísu.

Dokument však nešetří banalitami a zbytečnostmi. V čem je důležitá v dokumentu o filmovém festivalu informace, že se na festivalu v šedesátých letech nepodával francouzský koňak, ale gruzínský? Za prvé gruzínský koňak je velmi kvalitní a za druhé, co to má společného s filmem? Co je mi do toho, že Henry Fonda si opékal před Thermalem špekáček a máčel si ho ve vodce? Kromě toho, že to muselo být hnusné, divák se z filmu nedozví ani s jakým filmem Fonda přijel.

Film pak z nějakého nepochopitelného důvodu natahují stokrát reprízované záběry z ideologických filmových týdeníků. Vidíme plný Václavák jak přísahá věrnost Sovětskému svazu, záběry z okupace z osmašedesátého, zkrátka vše, co jsme viděli už tisíckrát. Proč?

Filmová lázeň je spíš o politice než o kultuře. Dozvíme se, že pařížská kancelář Filmexportu byla zahraničním sídlem státní policie, kde bylo tolik mikrofonů, že při rozhovoru se to často neslo jako v jeskyni, přerod z rozvernějších šedesátých let festivalu v „chcíplou“ éru normalizace, který sovětský vysoce postavený politik chodil po kolonádě a podobné věci, jež jsou sice zajímavé, ale nemají nic společného s filmem nebo filmovým festivalem.

filmova-lazen-1

Zajímavou informací je pak, že se na festivalu objevil Ken Loach už se svým druhým filmem a dnes právem patří k respektovaným evropských uměleckým režisérům a že hvězdami nabitý rok 1990, který přilákal spoustu slavných osobností a uvedl trezorové filmy byl organizačně nezvládnutý.

Jako dokumentární film, který by měl oslavit 50 ročníků Mezinárodního filmového festivalu je to skutečně undergroundový počin. Výsledný dojem z filmu je, že se jednalo o provinční akci hlídanou komunistickými fízly, kde byla absolutním vrcholem příprava rautu z minima potravin a vydávání festivalových novin, a to až do roku 1989. Zlatá éra festivalu trvající v novodobé éře od poloviny devadesátých let, tvořící tu nejpodstatnější část ze všech konaných ročníků je sestřihem festivalové grafiky a rozhovoru Jiřího Bartošky s doktorkou Zaoralovou typu:“Jo holka, na začátku jsme se zasnoubili a po tom průšvihu se Zlatým Golemem (konkurenční český festival, který na jeden ročník dostal kategorii A místo Varů) jsme se vzali.“

Informační hodnota, ze které byste se cokoli dozvěděli o filmech na festivalu, o tom jak se zvali hvězdy do Karlových Varů, kdo je tam zval a s jakými filmy přijeli, o kauze Markety Lazarové, o tom jak Zdeněk Liška rozdával šunku před Thermalem, o tom jak Robert Redford hodnotil Vary a přivezl sem filmy ze Sundance, o tom jak Istvan Szabo v roce 1986 v době své největší slávy přijel do Varů a skvěle zhodnotil pro Československý rozhlas středoevropskou kinematografii, že festival zviditelnil mladé filmaře, kteří dnes točí v Hollywoodu jako třeba Baltazara Kormákura nebo velké mezinárodní koprodukce v případě Thomase Vinterberga, ale ani slovo nepadne třeba i o proutkové aféře Jiřího Menzela, který není v dokumentu pro jistotu zmíněn prakticky vůbec.

Na konci filmu je zmíněna spousta dramaturgů z ČT, která se na dokumentu producentsky a tedy i autorsky podílela s podporou plynařské RWE, řada konzultantů je v poděkování a výsledek je promarněná šance. Miroslav Janek natočil spoustu krásných filmů a určitě ještě natočí, podílel se na řadě prestižních zahraničních dokumentárních projektech, ale takový retrospektivní dokument si tedy festival nezaslouží. Škoda.

Juraj Jakubisko řekl, že po smrti poběží každému filmaři před očima jeho filmy v nekonečné smyčce, představa, že Česká televize letos s velkou slávou uvedla výroční filmy jakou je opravdu špatná Svobodova minisérie o Janu Husovi a výroční dokument o Varech, tak nějak takhle si představuji peklo. Mimochodem tento dokument se hraje dokonce v kinech!

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

A věnujte pozornost naší letní akci s Realfilmem, kdy si můžete za 300 korun koupit námi vydanou knihu Slavná světová filmová klasika podepsanou autorem, ke které dostanete ještě skvělý film z knihy na DVD! Více po kliknutí na obrázek.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/LETO_KLASIKA-REKLAMA.jpg

Přidat komentář

TOPlist