Film natáčel do té doby převážně komediální režisér Jonathan Demme, který zde inscenuje naprosto bravurně dramatické scény a veškeré nechutnosti vytlačuje na povrch pouze díky divákově představivosti. Násilné scény se odehrávají buď v dialozích a nebo je kamera odvrácená. Sugestivní scéna umlácení bachaře je např. točena z podhledu, to ovšem neznamená, že by ztrácela něco ze své děsivosti. Demme pracuje s klasickým klišé – symbolikou barev (k dokonalosti to dovedl Scorsese v legendárním Taxikáři). Příkladem budiž scéna, kdy Dr. Chilton sestupuje se Starlingovou k celám. Jdou po schodech dolů, světlo je čím dál tím více tlumené, už to na diváka začíná působit. Když jsou již téměř dole u cel, zastaví se pod červenou žárovkou (ve filmu znamená červená násilí) a Chilton dramaticky vypráví o tom jak Lecter brutálně pokousal sestřičku. (Ridley Scott tuto scénu pro Hanibala natočil, protože tento způsob natáčení bytostně nesnáší:,, Když je ve scénáři uříznutá hlava, chci vidět, jak jí někdo uřeže.“)
Scéna převozu do Memfisu, útěku z vězení a brilantně vedené rozhovory patří mezi vůbec to nejlepší co v žánru vzniklo. A paradoxně je to právě Demmeův smysl pro černý humor, který si obecenstvo zamilovalo. Některé hlášky dnes patří do běžného slovníku – Např. ,,Pozval jsem na večeři jednoho starého přítele.“ Scénář je věrnou adaptací knihy a napsal ho profesor Ted Tally, kterého osobně považuji za nejlepšího současného scenáristu. Knihu jsem četl a Tally do filmu zakomponoval všechny postavy a situace, což je vzhledem k délce filmu a rozsahu knihy obdivuhodný adaptátorský výkon.
Za kamerou byl Tak Fujimoto, který s Jonathanem Demmem natáčel už několikrát. Většina záběrů herecké akce je snímána ve velkých detailech, takže herci musí skvěle ovládat mimiku. Když filmová výtvarnice Kristi Zea nahradila obligátní vězeňské mříže sklem byl Demme sice nadšený, ale podstatně méně Tak Fujimoto. Každý kameraman ostatně potvrdí, že točit s tolika možnými odrazy je velmi náročné a ani Fujimotovi se několikrát nepodařilo zabránit viditelné optické chybě. Fujimotovy záběry lesního běhu nebo scény ze sklepení jsou však mimořádné.
Po podrobném rozboru filmu musím konstatovat, že atmosféru Mlčení jehňátek zásadně proměnili zejména zvukař a hudební skladatel. Howard Shore složil zásadní dílo svého žánru a i pro samotný poslech je to fantastická záležitost. Zvláštní uznání si zaslouží zvukař. Neustále jsem přemýšlel, proč je ten film tak zneklidňující. Pod celým snímkem, jakýmkoliv obrazem, je slyšet velmi ztlumený větrák. Tento prvek se pak objevuje v celé řadě pozdějších thrillerů.
Film byl uveden v lednu 1991, tedy o několik měsíců později, než bylo původně plánováno. Společnost Orion, která ho vyráběla, vyhlásila těsně po premiéře bankrot, přestože film s rozpočtem 20 milionů dolarů vydělal celosvětově 275,7 milionů dolarů. Obvykle je zvykem, že filmy, které bývají uváděny začátkem roku nemají na Oskarech šanci, ale v tomto případě to neplatilo. Film si získal takovou popularitu a takový kredit, že když byl nominovaný na Oskara byl okamžitě favoritem. Najednou nikomu nevadilo, že je to vlastně jenom psychologický horror.
Moderátor večera Billy Crystal tehdy ceremoniál zahájil tím, že ho přivezli na jeviště jako Lectera v masce a spoutaného na vozíku a to ještě netušil, že film vyhraje všechny hlavní kategorie a stane se jedním z nejzásadnějších filmů světové kinematografie. Realfilm snímek vřele doporučuje ke shlédnutí a jedním dechem dodáváme, že je určený pouze pro dospělé diváky s opravdu pevnými nervy!
Pages: 1 2
