Kůže, kterou nosím (2011)

Kůže, kterou nosím (2011)

Španělsko 2011, režie a scénář podle románu Thierry Jonqueta Tarantula: Pedro Almodóvar, hudba: Alberto Iglesias, kamera: José Luis Alcaine, střih: José Calcedo, hrají: Antonio Banderas, Elena Anaya, Blanca Suárez, Jan Kornet, Marisa Paredes, Barbara Lennie, José Luis Gomez

117 minut, 1.85:1, 35 mm, barevný

Nominace na Zlatou plamu na MFF v Cannes

Dvanáct let po smrti manželky, jež zahynula v explodujícím autě, se renomovanému plastickému chirurgovi Robertu Ledgardovi (Antonio Banderas) podařilo vyvinout odolný typ kůže, který by byl býval jeho milovanou zachránil. Šarmantní muž posedlý ideou, jež sahá za hranice bioetiky, se nenechá spoutat skrupulemi ani v okamžiku, kdy se rozhodne svůj vynález testovat.

Kůže, kterou nosím (2011)

Čím méně o ději tohoto filmu vědět, tím lépe pro vás. Kůže, kterou nosím je totiž pečlivě promazané hodinářské soukolí, kam každé ozubené kolečko přesně zapadá. Jak je u Almodóvara posledních několik filmů zvykem, film se odehrává hned v několika časových rovinách a je důležité se mezi nimi neztratit. Almodóvar je však autor komerční, a proto vám dá dost vodítek k tomu, aby vás zbytečně neunavoval.

Kůže, kterou nosím přesně zapadá do režisérova tvůrčího univerza včetně obsazení dávného oblíbence Antonio Banderase (Poznej muže svých snů). Pokud si vybavíte snímek Spoutej mě!, tak Kůže, kterou nosím je jeho originální variací. Banderas zde hraje podobně vyšinutého jedince, ale tentokrát má ke svému jednání velmi vážné pohnutky a nikoliv chtíč, jak bylo před lety.

Román Tarantula je zcela evidentně inspirován legendárním snímkem Oči bez tváře George Franju a potvrzuje tak jeho kultovní status. U nás tento film není příliš znám, ale podrobné informace si můžete přečíst v mé připravované knize Slavná světová filmová klasika, kde film rozebírám. Vězte tedy, že společné znaky má nový Almodóvarův opus v celé řadě detailů, ale i v základní premise příběhu. Opět jde tedy o citově labilního chirurga, který žije na samotě a snaží se vyvinout umělou kůži. Zatímco tehdy Dr. Genévier vraždil mladé dívky, tak Dr. Ledgard zajde při své hře na Boha ještě mnohem dál. Pokud bych Vám prozradil kam až, tak mi pošlete do redakce bombu, takže tak rozhodně neučiním.

Kůže, kterou nosím (2011)

Almódovar do filmu obsazuje opět své oblíbené staré známé, takže jistě bezpečně poznáte Marisu Paredes z Vše o mé matce, Elenu Anayu z Mluv s ní nebo José Luise Goméze z Rozervaná objetí. Bohužel tentokrát neuvidíte Penelope Cruz, to ovšem neznamená, že by si na ní Almodóvar při svém novém filmu nevzpomněl.

Kůže, kterou nosím je vyšinutý film a odkazuje k filmařským začátkům režisérovy tvůrčí kariéry. Každý stárnoucí režisérský matador dojde do bodu, kdy světu nastaví zrcadlo. Zatímco Clint Eastwood na stará kolena pořád někomu rozbíjí ústa, přichází jeho filmy se sentimentem a pokorou a Robert Altman ve svém pozdním období nikterak nezatajoval svým zklamáním nad vývojem lidské společnosti, pak Pedro Almodóvar nastiňuje, kam se bude ubírat dál. Je si jistý svou neotřesitelnou pozicí filmařské legendy, ale přitom stále hledá nové obzory a dokazuje každým záběrem lásku k filmu.

Laboratoř Roberta Ledgarda je tak přímou citací k tajné laboratoři v Očích bez tváře a dojde i na opulentní večírek, který jakoby vypadl z filmů Luise Buňuela. Režisér opět cituje své oblíbence, ale činí tak vždy ve svém vlastním almodóvarském světě.

Kůže, kterou nosím (2011)

Chtěl bych vyzdvihnout herecký výkon Antonio Banderase, který je ve své roli maximálně přesvědčivý a je zajímavé sledovat, jak pod dobrým režijním vedením umí brilantně hrát . Během sledování k jeho postavě několikrát změníme sympatie, ale je to právě důsledek jeho soustředěného herectví a ohromného charizma, že mu to projde. Banderas ani na okamžik nesklouzne k přehrávání, které by po něm Almodóvar ještě před lety vyžadoval a dokazuje, že dozrál do herce velkých rolí.

Vynikající známku musí získat i Elena Anaya za roli Very. Postavu, kterou musela odehrát doslova na malé ploše a fyzicky i psychicky odhalená zvládne zahrát jen špičková herečka a Elena Anaya dokazuje, že jí rozhodně je. Almodóvar opět prokazuje, že se ve svém filmovém světě vyžívá v týrání hezkých žen, které staví do velmi nezvyklých a často velmi ponižujících situací. Největším překvapením však bude zřejmě Jan Kornet v roli Vincenta.

Ve filmu jsou dějové linky a vztahy, které neprozradím, ale mohu vám slíbit, že se k filmu časem na Realfilmu vrátíme a rozebereme ho se zpětným odstupem.

Přemýšlím, koho na film pozvat a jak ho doporučit. Já byl tedy v plném Světozoru, jehož věkové složení odpovídalo mladým vysokoškolákům a evidentním ctitelům španělského mistra. Ten, kdo Almodóvara nezná, film dost možná zavrhne a diváci se slabšími žaludky budou po většinu snímku jen nevěřícně sledovat plátno. Pro mě osobně je nový film rozhodně lepším počinem, než poslední Rozervaná objetí a jelikož jsem velký fanoušek i mnohokrát zmiňované francouzské klasiky Oči bez tváře, film hodnotím jednoznačně pozitivně.

Realfilm snímek doporučuje na vlastní nebezpečí ke zhlédnutí.

Na český trailer se podívejte zde.

 

A věnujte pozornost naší zimní akci s Realfilmem, kdy si můžete za 250 korun koupit námi vydanou knihu Slavná světová filmová klasika podepsanou autorem, ke které dostanete ještě skvělý film z knihy na DVD! Více po kliknutí na obrázek.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/ZIMA-Klasika-reklama.jpg

Přidat komentář

TOPlist