Režisér Danny Boyle (127 hodin, Trans) o svém filmu řekl: „Doufám, že až diváci náš film uvidí, uvědomí si, jak moc se změnil svět díky neskutečnému nasazení, vášni a inteligenci jednoho člověka, a ocení, jakou osobní oběť musel přinést. Tenhle génius se lidskou bytostí stane vlastně až ve chvíli, kdy si sám uvědomí, že ani on rozhodně není dokonalý.“
Upřímně, o firmě Apple si nic dobrého nemyslím, jejich výrobky jsou předražené, jsou nekompatibilní s většinou všeho ostatního a nejsou ani zdaleka tak kvalitní, jak se o nich říká. Moje zkušenosti s applem jsou toho nejhoršího rázu. Nejsem ale zahořklý, je mi to jedno. Píšu to proto, že lidi, co od applea výrobky mají, na ně nedají dopustit a to ani v momentech, kdy bych je už vyhodil dávno z okna a dávají jím s novým modelem pokaždé novou šanci.
To jen tak mimochodem. Steve Jobs je člověk, který mi byl vždycky spíš nesympatický, nikdy jsem nechápal humbuk kolem něj a čekal jsem, že film mi na to dá odpověď. A dal. Z příběhu jsem se v podstatě dozvěděl vše podstatné. Scénáři se prakticky nedá co vytknout. K jeho dramatické stavbě se časem vrátíme v rubrice pod povrchem.
Máme tady tedy klasické drama o třech jednáních, několik špičkových hráčů a příběh s některými prvky, které jsou důvěrně známy. Máme tady ale také hlavního herce Michaela Fassbendera, o kterém už 10 měsíců vychází články, že se na roli nehodí a tvůrci se ani neobtěžovali mu uzpůsobit vizáž notoricky známému vynálezci a podnikateli. Takže jak se k tomu postavit?
Každý normální režisér ví, že pokud má hodně textu musí mít dynamický obraz, jinak diváci usnou. Znamená to tedy buď točit scénu pořád dokola jako magor s množstvím přešvenků a úhlů záběrů jak nastavil Lumet ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů nebo si zvolit variantu Hitchcock, pro mladší diváky variantu Birdman, tedy rozfázovat film do scén a natočit to kontinuálně a dynamicky. Boyle se rozhodl tyo dvě varianty zkombinovat. Úvod filmu je definitivně kontinuální, místy rozostřený a záměrně podsvícený se zrnitým obrazem, což ale ve finále docela ladí s 80. léty, kde film začíná. Pak ale na to kašle a jede pěkně na variantu s dynamickými přešvenky a velikostmi záběrů. A je to lepší. Není to taková viditelná onanie a je to dostatečně filmové, aby nikdo neřekl, že je to záznam divadla.
Každopádně Boyle s herci film jako divadlo nazkoušel a to se mu zatraceně vyplatilo. Ačkoli to o něm není tak známé, Boyle má z divadelních prken rozsáhlé a dlouholeté zkušenosti. Je to vlastně poprvé, co pracoval s takovým ansámblem prvotřídních charakterních herců, včetně komika Setha Rogena, který mě velmi příjemně překvapil, protože u něj se o herectví dosud mluvit vážně moc nedá.
Steve Jobs je zdařilý film, který docení i diváci, kteří nejsou příliš kovaní v počítačové hantýrce. Je to film hluboce lidský a dojemný, ačkoli to není hra s úplně příjemnými charaktery. Pro mě je to příjemné překvapení a přikláním se k pozitivním zámořským recenzím, a to zejména kvůli tomu, že tento film je vyjímečný v tom, že není primárně o Steveu Jobsovi.
Pages: 1 2