Byl jednou jeden král (1955)

Československo, režie: Bořivoj Zeman, scénář: Jan Werich, Jiří Brdečka, Bořivoj Zeman podle pohádky Sůl nad zlato Boženy Němcové, kamera: Jan Roth, hudba: Václav Trojan, střih: Josef Dobřichovský, hrají: Jan Werich, Vlasta Burian, Milena Dvorská, Irena Kačírková, Stella Májová

 

107 minut , barevný, 35 mm

 

Film:

 

Král Já I. (Jan Werich – Císařův pekař a Pekařův císař, Až přijde kocour, Fimfárum do třetice všeho dobrého) měl tři dcery: Drahomíru (Irena Kačírková), která milovala zlato a šperky, Zpěvanku (Stella Májová), co ráda zpívala, a Marušku (Milena Dvorská), hodnou a milou dívku pečující o domácnost. Král chtěl odevzdat vládu té dceři, která ho má nejraději. Drahomíra ho měla ráda jako zlato, Zpěvanka jako zlato v hrdle a nejmladší Maruška jako sůl.

Krále Marušky odpověď tak rozlobila, že ji okamžitě vyhnal ze zámku. Pak nařídil okamžitě rozpustit veškerou sůl v celém království. Jeho rozkazu se vzepřela jedině chytrá vdova Kubátová (Marie Glázrová). Jenže časem se ukáže, že sůl je skutečně strategická a bez ní se většina tradičních českých jídel jíst opravdu nedá.

byl_jednoujeden_kral_2

Film Pyšná princezna se stal absolutním diváckým hitem a režisér Bořivoj Zeman byl požádán, aby svůj úspěch zopakoval. Jeho volba padla na klasickou pohádku Boženy Němcové Sůl nad zlato. Do hlavní role se počítalo s Františkem Smolíkem. Filmaři měli dostat od funkcionářů na Barrandově a politických pracovníků volnější ruku v realizaci. Ve filmu mohlo být podle Pavla Taussiga i trochu nadpřirozena, což při vší vůli v Pyšné princezně nenaleznete. Do scénáře se tak měl dostat podzemní labyrint se solí, kterou měli kopat trpaslíci – permoníci.

Zvrat nastal v okamžiku, kdy se ukázalo, že film postrádá humor. K dobré pohádce humor prostě patří, a tak se začalo spekulovat nad tím, kdo by mohl zahrát relativně zápornou postavu Krále a přitom zůstat sympatický. Volba padla na Jana Wericha a František Smolík ostrouhal. Werich si byl dobře vědom svého statusu diváckého magnetu a k filmu prosadil i řadu svých přátel. Scénář tak začal přepisovat Jiří Brdečka.

Do scénáře se dostala údajně i tato komická historická anekdota propojená ze současností filmařů. V době natáčení filmu byl ministrem informací Václav Kopecký, který měl za ženu Marii, se kterou řešil důležité otázky. Vyprávěla si o tom celá Praha a Jan Werich v jedné scéně sedí se sklenicí vína v ruce a baví se s obrazem, kde se ptá Marušky, co má dělat.

byl_jednoujeden_kral_3

Podstatnější je skutečnost, že Jiří Brdečka, který byl autorem scénáře a s Werichem ho pojilo dobré přátelství a společná záliba v literatuře, k psaní přistupoval velice zodpovědně. Zajímal se o lidovou slovesnost a zjistil, že pohádka Sůl nad zlato existuje v mnoha kulturách. Sehnal si proto všechny dostupné verze této pohádky a vytvořil z nich svou vlastní autorskou verzi. Možná i to je důvod proč se pohádka Sůl nad zlato dočkala ještě několika filmových verzí, které jsou jinak klasické české pohádce Boženy Němcové mnohem podobnější.

Filmu hodně pomohla komická dvojice, kterou na plátně ztvárnil Jan Werich (Král Já I.) a Vlasta Burian (šašek Atakdále). Nejvtipnější bezesporu zůstane jejich společné vaření, které se naprosto vymklo kontrole.

 

Za zmínku však určitě stojí i tyto skvělé slovní gagy:

 

Atakdále: „Všichni se obraťte. Král vstupuje do tajných dveří.”

Atakdále: „Někdo mě tady lechtá, čepice ti vstává na hlavě a já jsem tajtrlík? Zaprvý, nevím, co to je! A za druhý mě to uráží…”

Já I: „Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Spát se mi chce. Co se mi chce? Spát. Spát se mi co? Chce. Komu se chce spát? Mně ne. Já neusnu a neusnu.”

byl_jednou_jeden _kral_4

Divákům se velice líbila tehdy teprve patnáctiletá herečka původem z Prostějova Milena Dvorská, která ve filmu ztvárnila nejmladší a nejhodnější Marušku. Není bez zajímavosti, že herečka neuspěla na zkouškách na konzervatoř do Prahy, a proto se rozhodla studovat střední zdravotnickou školu. Od kariéry nejkrásnější zdravotní sestry jí ovšem svedl do barrandovských ateliérů Jan Werich, který si jí na natáčení přímo vyžádal. Podle půvabné legendy ho okouzlila, když si k němu přišla v srpnu pro autogram. Pan Werich si zapálil doutník a evidentně se dost nudil, když si všiml, že ho neustále někdo probodává pohledem. Mladou dívku si tedy zavolal a začal se s ní družně bavit. Zeptal se jí, zda by chtěla hrát ve filmu a ona jen němě kývala hlavou. Nakonec si nechal zapsat její jméno a adresu. Papírek ovšem ztratil. Milena Dvorská se neustále viděla ve filmu, ale role do Prostějova ne a ne přijít. Jednoho listopadového dne zazvonil jistý pan Richtr, zda náhodou nemá rodina Dvorská dceru Milenu, která se vyznačuje moc hezkýma modrýma očima. A představte si, že měla!

Jelikož Milena Dvorská v Praze nikoho neznala, bydlela v době natáčení filmu přímo u pana Wericha ve vile v podkrovním pokojíčku. Úspěch ve filmu jí nakonec otevřel brány na DAMU, kde se spolužáky Janem Přeučilem a Janou Hlaváčovou studovali u vynikajícího českého herce pana profesora Radovana Lukavského.

 

Pohádka Byl jednou jeden král patří k evergreenům televizní obrazovky, ale obstojí i jako samostatný film na sychravé odpoledne pro projasnění nálady s nevtíravým poselstvím o důležitosti rodiny.

 

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

A věnujte pozornost naší zimní akci s Realfilmem, kdy si můžete za 250 korun koupit námi vydanou knihu Slavná světová filmová klasika podepsanou autorem, ke které dostanete ještě skvělý film z knihy na DVD! Více po kliknutí na obrázek.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/ZIMA-Klasika-reklama.jpg

Přidat komentář

TOPlist