Další malér u digitalizace českých klasik

Digitalizování starších českých filmů se z velkých plánů stává postupně fraškou, která vyvrcholila sepsáním petice k odvolání šéfa NFA Michala Breganta. A v čem je pověstné jablko sváru?

vosi_hnizdo

Pro současný stav digitalizace se jen horko těžko hledají slova. Na ministerstvu kultury se střídají slabí jedinci s diletanty, vrcholem nemohoucnosti byla zřejmě Nečasova vláda, kdy ministerstvo řídila družinářka, která už naštěstí skončila na propadlišti dějin se svým dnes již legendárním výrokem:“procesy už byly nastaveny“. Bohužel humor je to jediné, co nám zbývá. Výsledek velkolepě ohlášené digitalizace už není jenom fraška, ale zjevné fiasko.

Letos je to již šestý rok od ohlášení velkolepého projektu na profesionální digitalizaci dvou stovek starších českých filmů. První vlaštovkou byla Marketa Lazarová a vše vypadalo velmi slibně. Bohužel jenom vypadalo. Díky soukromým sponzorům a některým institucím, zejména pak Mezinárodnímu filmovému festivalu v Karlových Varech se podařilo ještě dokončit restaurování filmů Hoří, má panenko a Všichni dobří rodáci. Tímto tempem by se tedy proces digitalizace měl dokončit cca za sto let. Jak asi chápete, tak pomalu to přeci jen nepůjde. Zejména z toho důvodu, že filmy do té doby podlehnou zkáze.

 

Držitelem práv na starší české filmy je český stát, který je v současnosti již třetím rokem spravuje přes Národní filmový archiv. Tam už několikátým rokem sedí jako ředitel Michal Bregant, tedy bývalý děkan FAMU. Averze některých filmařů vůči jeho osobě pochází právě ještě z doby jeho funkce na FAMU, kdy se paralelně začala budovat dnes velmi úspěšná FAMO (Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku), která byla od počátku chápána jako takový „trucpodnik“. Bregant přišel jako mladý a nekompromisní manažer a provedl několik kroků, které nejenže byly nepopulární, ale smysl celé jeho koncepce se ukázal jako velmi diskutabilní. Jeho snaha vrátit český film na výsluní a dostat ho zpět na prestižní áčkové festivaly se objektivně nezdařila.

 

Je třeba se ale trochu vrátit ještě do minulosti. Je dobré připomenout, že právě Michal Bregant přednášel z kraje devadesátých let v USA o slavné éře Československého filmu šedesátých let. Filmy z této doby tedy velmi důvěrně zná, a proto je nastalá situace o to bizarnější.

 

Bregant se totiž rozkmotřil s gardou žijících filmařů šedesátých let v čele s Milošem Formanem, Ivanem Passerem, Jurajem Herzem a Jiřím Menzelem, kteří signovali petici za účelem jeho odvolání z místa šéfa NFA a tisková reakce připomíná reakci pověstného slona v porcelánu. Petici NFA bagatelizoval s tím, že není problém sepsat petici podobně známých filmařů, kteří budou stát za současným vedením.

 

Jablko sváru leží v tom, že veřejná instituce digitalizuje filmy podle sebe a žijící filmaře nezve ke konzultaci. Celý proces pak probíhá v Maďarsku, protože tam získal nejlepší finanční podmínky.

 

Proces digitalizace a restaurování filmů ve světě probíhá už několik desetiletí, mezi pionýry této bohulibé činnosti patří filmaři Nového Hollywoodu v čele s Martinem Scorsesem a samozřejmě filmoví archiváři. Na restaurování se podílí také filmoví fanoušci, to je třeba případ čištění kopie Vláčilova majstrštyku Údolí včel.

 

Cílem tohoto projektu je vždy oslava vybraných filmových děl a snaha o maximální autenticitu k původní verzi. Ale pozor, v případě Scorseseho Taxikáře šlo díky digitální technologii také v počítači dotvořit snímek tak, jak měl režisér v hlavě při své autorské vizi a tenkrát se to nemohlo natočit kvůli nedokonalosti filmových technologií. Zařazení filmového díla na seznam restaurování znamená velkou poctu. Film dostane velký mediální prostor, vyjde znovu na nosičích, hraje se na přehlídkách pro veřejnost a často zažívá druhou šanci bodovat u publika.

 

Je mi proto velkou záhadou, že NFA navzdory svým tiskovým prohlášením nejde cestou obvyklou ve světě, tedy kooperace s filmaři. Jen pro příklad. U Menzelových filmů nastává velký problém. Kameraman jeho filmů Jaromír Šofr totiž používal velmi specifické technologické postupy, což by měl filmový odborník vědět. Čtenáři mé knihy Slavná česká filmová klasika to ví, protože jsem tam principy Šofrova přístupu osvětloval. Skutečnost, že mezi autory snímků a správcem licenčních práv, což je pochopitelně paradox vzniklý díky totalitě, vládne nedůvěra, neschopnost komunikace a nevraživost se tak stává problémem.

 

Výsledek digitalizace je k dnešnímu dni naprostý debakl. Je zřejmé, že se dříve vybrané tituly restaurovat nikdy nebudou, celý projekt má od začátku špatnou koncepci, velkorysý plán operující se stovkami milionů ze státního rozpočtu očividně nikdy nestál na reálných základech a nikdo se ani nezamyslel nad tím, že k celému projektu se nemůže přistupovat pouze z hlediska financí, ale i z hlediska personálního a technologického.

1 komentář

  1. Ondra Slanina napsal:

    http://video.aktualne.cz/dvtv/menzel-narodni-filmovy-archiv-kazi-ceske-filmy-restaurovanim/r~6c1f0e90bf8e11e5bb3a0025900fea04/, DVTV.cz natočilo diskusi mezi Jiřím Menzelem a Michalem Bregantem a stojí zato, takže se podívejte.

Přidat komentář

TOPlist