Joy (2015)

J

USA 2013, režie: David O´Russel, scénář: David O´Russel podle námětu Annie Mumelo a Davida O´Russela, hudba: David Campbell, West Dylan Thordson, kamera: Linus Sandgren, střih: Allan Baumgarten, Jay Cassidy, Tom Cross, Christopher Telleffsen, hrají: Jennifer Lawrence, Bradley Cooper, Robert De Niro, Edgar Ramirez, Virginia Madsen, Isabela Rosellini

124 minut, 1.85:1, 35 mm, barevný

Film:

David O. Russell (Terapie láskou, Špinavý trik) o svém filmu říká: „Myšlenka, která mě k tomu přivedla, byla, jak jen vyprávět příběh, který čítá více než 40 let lidského života, od kouzla dětství přes manželství, rozvod až po matku samoživitelku, a skončit splněním dětských snů? Jak chcete vyprávět příběh lidské duše – a jak se skládá duše ze všech těch lidí, které milujeme, z myšlenek a nápadů, které máme, z věcí, které s láskou opatrujeme? JOY v sobě všechny tyto součásti má. Máte tu zranění i lásku. Máte dívku, která vyrůstá v otcově autodílně a v útočišti své matky, v telenovelách a mýdlových operách plných silných žen. Máte tu bývalého manžela, snílka, který zůstal přítelem, a milující sestru, která je závistivá rivalka. A je tu kabelová televize v Lancasteru v Pennsylvanii, která se stane továrnou na sny. A uprostřed toho všeho vidíte Joy s neochvějným odhodláním.“

David O´Russel v podstatě charakterizoval svými slovy celý více než dvouhodinový film, který není až tak ansámblovým filmem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Tohle je totiž skutečně primárně příběh Joy – jejího života a její seberealizace. A v tom se dost liší od předchozích Russelových filmů, které přeci jen rozvíjely mozaiku charakterů v příběhu.

J

Přiznám se, že režisérovu tvorbu sleduju už od Flirtování s katastrofou, kterou jsem viděl v roce 1997, takže pro mě je Russel určitě zajímavým autorem a rozhodně ho neomezuju na jeho vítěznou vlnu posledních třech filmů. Jeho filmografie je výrazně komplexnější, stejně jako on sám, od té doby, co šel rozbít držku komparsistovi a Clooney je od sebe odtrhával, už přeci jen uteklo hodně vody. Na druhou stranu, ta snaha o výsledek a dobrý film je u něj pořád patrná, jen s tím rozdílem, že nyní je výrazně sebejistější. Ostatně si ho vybrala společnost Annapurna, která mu filmy financuje, což je jeden z nejsilnějších filmových zdrojů založený dědici IT gigantu Oracle.

A není veřejným tajemstvím, že je Russel platonicky zamilovaný do Jennifer Lawrence a ona do něj. Za takovouhle roli jako je Joy by podle mě vraždila většina ambiciózních hereček, ale královna může být jenom jedna. Tohle je zkrátka one woman show a pokud máte herectví Jennifer Lawrence rádi, tak si její dvouhodinové sólo dozajista užijete. Její přirozenost, energie i familiérnost s jakou se pohybuje před kamerou je srovnatelná s Jane Fondovou a naprosto chápu rozpaky současných hlavounů studií, kteří si s takovým živlem jakým tato mladá herečka je, naprosto neví rady.

J

Joy je normální film v tom nejlepším slova smyslu. Je to příběh, který je po celou dobu nohama na zemi, je to příběh normálních lidí, kteří zažijí úspěch, ale nikoli takový jako Bill Gates nebo Steve Jobs, ale prostě úspěch. Popisuje komplikované rodinné vztahy, které sice mohou být na první pohled extrémní, ale ve své podstatě jsou mezinárodně srozumitelné a v obecné rovině velmi pravdivé.

Není to žádný trikový velkofilm, i když triky v něm samozřejmě jsou, třeba omlazený Robert De Niro, ale naprosto je nepostřehnete. Filmová výprava zasazená do Russelových oblíbených sedmdesátek není do očí bijící, ale tak nějak už k jeho naturelu patří. Ve filmu je vidět také jeho režijní rukopis, on nedělá věci pořád stejně, ale má takovou manýru, že prostě poznáte, že je to jeho film, což je výsada těch nejlepších.

joy_3

Ve filmu  ve vedlejších rolích hrají režisérovi kamarádi, ať už Robert De Niro – (Nelítostný soubojCasinoVšemocnýHvězdný prach,Taxikář,Angel Heart) nebo Bradley Cooper – Pařba v Bangkoku, Všemocný, Americký sniper, The Words, Za borovicovým hájem) a nově také Edgar Ramirez (Bod zlomu, Chraň nás od zlého, Bournovo ultimátum), který do party dobře zapadl a jeho postava je hodně zajímavá a plastická.

Vzpomínám si, jak jsem viděl v Mnichově Špinavý trik, diváci tam byli nadšení a během projekce se hlasitě smáli a pak jsem ten film viděl v Čechách a reakce byla úplně jiná. Díval jsem se na recenze kolegů na Joy, kteří tahají mírně nadprůměrné známky v hodnocení a pořád mluví o tom, že na Oskary to nemá. To šílenství s Oskary je naprosto zbytečné. Kterého diváka vlastně zajímá, zda dostal střihač Oskara? Tenhle film za vstupné zkrátka stojí a pokud chcete jít do kina na normální pěkný příběh s výbornými herci, který je profesionálně natočený, tak prostě nemůžete být zklamáni.

PS: Trailer je trochu zavádějící.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

Přidat komentář

TOPlist